Jeden ze současných nejvýznamnějších divadelníků – český spisovatel, režisér, pedagog, herec a dramatik se narodil v Brně, rok po válce, do židovské rodiny. Jeho otec – Ing. Otto Goldflam, jehož rodina, až na několik bratrů, zahynula v koncentračních táborech za druhé světové války, se narodil ve Vídni. Jeho matka Soňa původem ze Lvova, přišla se svou matkou a sestrou po válce do Česka.
Své dětství a mládí prožil Arnošt Goldflam v Brně.
První vzpomínku na divadlo má ze školních let, kdy navštěvoval představení v brněnském Loutkovém divadle Radost. Tenkrát jej nejvíce zaujala dramatizace Buratina. „To se mi strašně líbilo, protože Pinocchio je takovej italskej, slunečnej… a ten Buratino je temnej a ponurej. Já jsem měl vždycky rád takový ty temnější postavy.“ Popisuje Arnošt Goldflam svůj divadelní zážitek, který jej ovlivnil natolik, že se od té doby začal zajímat o divadlo více.
Později, kdy nedokončil studium medicíny se několik let živil jako dělník a poté nastoupil na brněnskou JAMU, kde vystudoval režii. Během studia získával zkušenosti od režisérů a herců v divadle Husa na provázku, kde hrál menší role.
Po dostudování dostal angažmá v brněnském Satirickém divadle Večerní Brno. Odtud odešel po roce a půl s ambicií věnovat se amatérskému divadlu. V té době jej oslovili při zakládání HaDivadla v Prostějově, kde nakonec strávil úspěšných 17 let. Jeho autorský styl ovlivnila mimo jiné také tenkrát tolik oblíbená studiová divadla. „Nejvíce mě tehdy přitahovalo divadlo netradiční, studiový, experimentální,metaforický, v nepravidelným prostoru a s nepravidelnou dramaturgii.“ V tomto období začal následně také sám tvořit a inscenovat.
Arnošt Goldflam hrál také v několika jiných českých divadlech, hostoval kupříkladu v Národním divadle v Praze a Národním divadle v Brně. Mimo jiné stál u zrodu několika významných divadel např. Dejvického divadla či Divadla Komedie. Je autorem téměř 80 divadelních her a dramatizací a v současnosti je považován za jednoho z nejvýznamnějších českých divadelníků. Golflamovo dílo je ironizující, groteskní, působící až absurdně. Náměty bere zejména ze života: „Jako autor jsem taková houba. Člověk takhle sbírá, ale vždycky je to přetavený nějakou zkušeností, pohledem, zážitkem nebo pocitem. Já dělám právě hodně pocitově.“
V 80. letech si jej dokonce všimli i filmoví a televizní tvůrci a začal být obsazován do menších filmových i seriálových rolí. Jednu ze svých prvních filmových postav ztvárnil například v komedii Šťastný domov z roku 1982 či v povídkovém filmu Klíče z roku 1983. V témže roce hrál také v Tisícročné včele, úspěšném koprodukčním dvojdílném snímku Juraje Jakubiska, který byl později upraven na 4-dílný seriál. Divácký ohlas sklidil za svou roli ve filmu Dědictví aneb Kurvahošigutntag. Diváci jej měli možnost vidět i v pohádce Lotrando a Zubejda.
Arnošt Goldflam je ale i pozoruhodným vypravěčem. V pražském Divadle Archa měl po 3 roky svou one-man show. Probíhal zde cyklus vyprávění ze života, kdy Goldflam povídal zážitky o své rodině, životě i o lidech, které potkal. Příběhy se zážitky z obou válek, přes padesátá a šedesátá léta, rok 1989 až po současnost. Těžkou a složitou dobu uměl podat s groteskností a nadsázkou. S jeho skutečným životem to však mnohdy mělo společného jen málo. Sám jednou po skončení takového večera poznamenal: „Vyprávím příběhy, jež jsou velmi volně inspirované konkrétními lidmi a událostmi. Jen 10% je pravda.”
Jeden z těchto cyklů Goldflam pojmenoval Maniak. Vyprávěl v něm osudy různých podivínů a maniaků, kteří s ním v dětství žili v domě. Své „mindráky“ si údajně nesli z období kolem války a některé jejich osudy a příběhy končily až v současnosti. Takto, skrze smyšlené historky, vytvářel jakýsi obraz doby. .
V současnosti kromě českých divadel, režijně spolupracuje i se zahraničními divadly v Rakousku, Německu a Polsku. Jako zástupce z České republiky je jako patron zván na festival do Wiesbadenu. Vyučuje taky na JAMU a DAMU. Je podruhé ženatý, z prvního manželství má jednu dceru. Jeho druhou manželkou je výtvarnice a scénografka Petra Goldflamová-Štětinová, se kterou má dvě děti – syna a dceru.
Za uplynulou sezonu 2010/2011 proběhla v Divadle Ypsilon premiéra inscenace Goldflamovy hry Vratká prkna http://www.ypsilonka.cz/hra-vratka-prkna. Nyní pracuje v Divadle Husa na provázku na režií Hvězd kvelbu podle Pavla Řezníčka. Premiéra je připravována na červen 2012 a jedná se o groteskní vzpomínky tohoto předního českého surrealistického básníka. Také dokončuje své rozepsané Povídky o tatovi, ze kterých v červenci předčítal na Měsíci autorského čtení v Brně, Ostravě, Košicích a Wroclawi. Po jejich dokončení plánuje napsání dalšího divadelního textu, ke kterému již sbírá nápady.
Použité foto: Alena Šustrová – www.alenasustrova.cz
