… Tak zní motivace režiséra Jiřího Havelky, který dostal podnět, aby zrekonstruoval kauzy minulého režimu. Jeho práce započala sledováním autentických záběrů z kauz na youtube a následovala rešerše dokumentů, složek, spisů atd. V inscenaci se zpřítomňují konkrétní osoby slovenského národa tak, že slovenští diváci vědí, na koho daná postava odkazuje. Tvůrčímu týmu nešlo o to, aby tu divák viděl daného politika, spíše chtěli, aby se v tom našli všichni.
První minuty se zdály být v celku nepříjemné, světla reflektorů mířila do publika, namísto opony se před diváky vlnil obraz sebe samých, neboť se na jevišti tyčilo plexisklo, které odráželo obraz před ním. Přesvědčivě vtáhlo diváka do atmosféry, která se pozdější dvě hodiny vanula celým sálem. Celý tento dojem podpořila zvuková nahrávka, která připomínala spíše instrumentální kulisu z thrillerových filmů. Později se světlo obrátilo směrem k plexisklu a odhalilo, že se za ním skrývá průřez bytem, do detailu zcela korespondujícím s dobou konce osmdesátých let v Československu. Za touto brilantní scénografií stojí Lucia Škandíková. Do očí bijící fakt, že komunisté ‘kázali vodu a sami pili víno‘ je patrný už ze značky alkoholu a cigaret, jehož výrobci jsou ze západu.
V obývacím pokoji přehrává televize pořad „Co tomu říkáte, pane Werich?“, který vysílala Československá televize v roce 1968. Tento pořad střídají reklamy, které mnohým navodí nostalgickou náladu a jiným zase blíže zrekonstruují dobu. Po „konspiračním bytě“ jsou rozmístěny mikrofony na stojanech, které dopomáhají hlasitosti herců. Herci se na ně cíleně neobrací, hrají jakoby bez nich, takže se párkrát stane, že hlasitost vystoupá do nepříjemných výšek nebo naopak nezachytí dost přesně hlas herce.
Zajímavým prvkem je prolnutí jednotlivých obrazů. Jeden z herců předchozího obrazu, zůstává na scéně a jakoby dohrává svůj part, ač přímo vedle něj už se děje jiný autentický moment naší historie. V bytě se setkávají členové komunistické strany a zástupci nejrůznějších scén, ti nejsilnější jedinci – Elity. O těchto „obětech“ estébáci moc dobře věděli, kde mají achillovu patu a tam rádi píchli. Tyto momenty podporuje z hlediště jakýsi sovětský duch, který se připomene krátkou hrou na foukací harmoniku.
V průběhu představení se tu a tam (na místech velmi nečekaných) objeví hlava, ruka či celý muž, odebírající části scény, později mu pomáhají i ostatní, až se nakonec scéna celá rozloží a zmizí. Zůstává pouhé akvárium z plexiskla, v němž se odehrává vyšetřování pod vedením Táni Pauhofové. Ta si dobírá ostatní a zdá se, že nad nimi vede, avšak ve chvíli, kdy chce důstojně odejít ze scény a přichází na to, že úniková cesta z politického „akvária“ nevede, naráží na bariéru a prohrává. Tito lidé se nikdy nepotrestali.
Slovenské národní divadlo Bratislava – ELITY – kriminální příběh s politickým pozadím. Režie: Jiří Havelka. Dramaturgie: Daniel Majling, Miriam Kičiňová. Scéna: Lucia Škandíková. Kostýmy: Tereza Kopecká. Hudba: Vladislav Šarišský.
Premiéra 1. dubna 2017. Recenze psána z reprízy 15. května 2017 v rámci festivalu Divadelní Flora.
FOTO: archiv Divadelní Flory, autoři fotografií Lukáš Horký a Ondřej Hruška.
