Divadlo na cucky v průběhu října přivítá několik tanečních a pohybových titulů. Prvním z hostů byla 15. října 2019 inscenace fyzického divadla Bohovanie od skupiny Príchod Godota. Dílo přichází s vlastní podobou rituálu, který vznikl na základě kolektivní tvorby Heidi Šinkové a Katariny Zagorské pod režií Jara Viňarského.
Při názvu Bohovanie se možná některým vybaví kniha Žítkovské bohyně Kateřiny Tučkové nebo možná i celý fenomén bohyní – lidových léčitelek a hodných čarodějek především ze Slovácka. Ty vycházely jak z křesťanství, tak z přírodního lékařství nebo rituálů. Byly také zprostředkovatelkami komunikace mezi lidmi a bohem. Tato inscenace v sobě zahrnuje obojí. Přírodu a pohanské náboženství zastupují přírodní živly, které se na jevišti objevují jako hlína nebo hořící svíce. K fenoménu bohyní se odkazuje také vařením nápoje, ke kterému si od rituálů performerky „odskakují“, díky čemuž se vedle stylizovaného uměleckého výrazu objevuje také jejich každodenní konání.
Obě aktérky nejprve připravují onen nápoj u vařiče přistaveného k boku jeviště. Potom se rozhodnou přistoupit k rituálům, k jejichž stvoření užívají svých vlastních těl – jejich pohybů a zvukových možností, přičemž během představení nepromluví ani slovo. Inspirují se pohyby domorodých kmenů. Svým postojem dávají najevo svou bytostnou existenci tady a teď a vedou spolu transcendentní souboj o dominanci, který střídá smířlivý dialog vedoucí ke spolupráci. Dostávají se do fyzického napětí a exprese, jako by na sebe přijímaly podoby různých entit, ať už života a smrti, démonů, prastarých božstev, která vyžadují oběti, nebo samotného boha. Zkoumají různé podoby rituálů a zároveň se snaží zobrazit vztah člověka k náboženství a bohům a jejich roli v lidském životě. Bůh se občas stává žádostivější, mocnější a vůči člověku (aktérce) útočnější ve snaze podrazit mu (jí) nohy. Rituál se také pojí s maximálním prožíváním přítomného okamžiku, který se tvůrci snaží přivodit několika způsoby. Na jevišti probíhají simultánní pohybové akce, často se zacyklenými pohyby, které se snaží naznačit to, že se účastníci během rituálů dostávají do jakéhosi transu, kdy se přestávají ovládat. Některé sekvence vyžadují maximální soustředění a vzájemné propojení performerek a využita je i improvizace, tedy tvorba pohybové choreografie v daném přítomném okamžiku. Například když jedna z performerek foukne do peříčka a druhá se ho pokouší zachytit na svém těle, přičemž jednotlivé pózy tohoto procesu fixuje a spojuje do taneční vazby.
Obě aktérky začínají představení oblečené, kostýmy jsou laděny do červeno-bílé barvy, jež zřejmě parafrázuje slovanský oděv. Později se od sebe začínají více odlišovat tím, že odhazují oblečení nebo se balí do černého igelitu, který pokrývá zem. Na závěr se jedna z aktérek obnaží a druhá ji začne zasypávat hlínou, v níž svým tancem později maluje rituální obrazce. To může opět symbolizovat propojení s přírodou, návrat člověka k přírodě nebo přírodním božstvům či také odkazovat na to, že Bůh stvořil člověka z hlíny. Představení je ukončeno náhlým zhasnutím a dozníváním hudby. Zklidnění situace a propojení aktérek a diváků se dovrší, když tanečnice publiku začnou podávat zázvorový čaj, který připravovaly v průběhu představení.
Je možné, že z celého představení budete mít pocit naléhavosti, k čemuž napomáhá scénická hudba, která určuje rytmus a dynamiku každé situace. Dala by se ale vytknout zdlouhavost některých sekvencí, jelikož jsou často dovedeny k vrcholu a pak protahovány. Ke zvýraznění dramatičnosti okamžiku je důležitá i práce se světly, kdy se používá jak osvícení celého jeviště, tak bodových reflektorů nebo jen svitu svíčky. Zároveň můžeme diskutovat o tom, jestli je naléhavost, která v nás byla vyvolána, skutečná, anebo nám vnucená. Není to podobné jako s vírou? Prožíváme ji autenticky, nebo jsme k ní manipulováni konvencemi?
- PRÍCHOD GODOTA – Bohovanie
- Režie a choreografie: Jaro Viňarský
- Autorská hudba: Daniel Špiner
- Scéna, kostýmy, grafický design: Mya Javorková
- Světelný design: Peter Halík
- Produkce: Príchod Godota o. z., Veronika Malgot
- Účinkují: Katarína Zagorski, Heidi Šinková
Premiéra 27. ledna 2018 v Divadle Arteatro v Bratislvě, recenze psána z uvedení 15. října 2019 v Divadle na cucky.
FOTO: Facebook Divadla na cucky
