Situační komedie si přes svou četnost stále udržují oblibu diváků i tvůrců. Aby taky ne, když nám poměrně závažná životní témata, reflektující mnohdy opravdu tvrdou realitu, zobrazují s humorem a do velké míry s nadsázkou. Bez pochyby tedy divák uvítá, že se může věci vážné srdečné zasmát, jelikož to je přece účelem komedie. Tento fakt potvrdilo v sobotu 19. října i Východočeské divadlo, které uvedlo premiéru komediální hry Raye Conneyho a jeho syna Michaela s názvem A je to v pytli! v režii Roberta Bellana. Vedle toho také dokázalo, že zná své publikum a dokáže mu vyjít vstříc. Diváci totiž prakticky od začátku až do konce reagovali na herce kolikrát opravdu bujarým a upřímným smíchem. Navíc tato třaskavá situační komedie výborně zapadá do dramaturgického plánu letošní sezóny, která je, co do titulů a žánrů, velice rozmanitá. Diváci si letos, ostatně jako každý rok, mohou vybrat z komedií, tragikomedií, her vážnějších, ale chybět nebude ani muzikál. Každý si tedy jistě přijde na své.
Příběh hry není jinak komplikovaný. Tom s manželkou Lindou netrpělivě očekávají příchod sociální pracovnice, která jim má schválit žádost o adopci dítěte, po němž oba tak nehorázně touží. Jenže to by se nesměli objevit Tomovi bratři. Jejich způsob života, stejně jako kdysi Tomův, než se dal na správnou cestu, opravdu stojí za to. Harry se živí jako pomocník v márnici a kuje prapodivné plány na získání peněz. Dick si obstarává živobytí pomocí bratrem zapůjčené dodávky, ve které se nachází pašované cigarety, alkohol a dva Albánci chtějící emigrovat do Velké Británie, kde se děj odehrává. A nebyla by to situační komedie, kdyby se bratři nezačali projevovat a řešit své problém zrovna ve chvíli, kdy probíhá schůzka se sociální pracovnicí. Manželský pár se navíc musí projevit jako schopný, seriózní a zodpovědný. V tu chvíli se započne odehrávat opravdu pestrý děj plný neuvěřitelných situací. Lež se poté snoubí s přetvářkou, změnou identity, obdivuhodnou fantazií a pohotovostí zúčastněných postav. A to vše dohromady vytváří spletitou síť neustálých zvratů, reakcí, ostrých gagů a zároveň vtipné konverzace. Nutno říci, že v inscenaci pardubického divadla je tato smršť místy až přehnaně impulsivní a uspěchaná, což ubírá na přehlednosti. Herci sice stíhají vzájemné slovní reakce, leč malé zvolnění by občas prospělo přehlednosti, aby si divák mohl uvědomit, co se vůbec vlastně stalo a jeho úvahy nepřehlušovalo neustálé bouchání dveřmi, mizení a opětné objevování jednotlivých postav.
Komedie dramatika Raye Cooneyho, jemuž se dostává přezdívka „mistr frašky“, se vyznačují kvalitou samotného textu, který už sám o sobě obsahuje mnoho humoru. Přesto je však důležité zvolení divácky atraktivního pojetí. A to ve všech složkách, hlavně té herecké. Nutno říci, že členům souboru Východočeského divadla tento „strojek“ šlape. Režisér Robert Bellan, přestože spolupracuje s Východočeským divadlem poprvé, ukázal, že si repertoár i soubor divadla předem ,,prostudoval“. Do této přímo taškařice zvolil herce, kterým žánr komedie opravdu sedí a očividně si ho vždy užívají. Představitel hlavní postavy Toma Kerwooda Ladislav Špiner opět vsadil na jistotu a při svém projevu se nejčastěji oddával mimice, kterou má opravdu bohatou. A jelikož v tomto typu hry nejde o psychologizované herectví, mohou se všichni herci, jak také často činí, vydovádět. Charakter Špinerovy postavy dotváří i účes: delší rozpuštěné nagelované vlasy rozdělené pěšinkou. Na takovou Špinerovu podobu diváci doposud nebyli zvyklí, ale už ta sama činí jeho zjev velice komickým. Ovšem celkově mu role, v níž účelně využívá všemožných hereckých prostředků k pobavení diváka, sedí. Ne pramálo jeho výkonu dopomáhá obsazení Petra Borovce, jenž ztvárňuje roli jednoho z Tomových bratrů, Harryho Kerwooda, a s nímž se navzájem výborně doplňují. Borovec se v tomto kuse dá označit přímo za klauna. Bláznovství své role si vskutku užívá po všech stránkách, ještě více ve spojení s dalším bratrem Dickem (Josef Pejchal). Nezříká se výrazné mimiky, gest, hlasových projevů, ničeho. Přesto však jeho výraz nepůsobí nikterak přehnaně, jak by se možná někomu mohlo zdát, leč u pardubického publika se takovéto komediální provedení těší velké oblibě. Ve spojení Borovec – Špinerem – Pejchal je navíc cítit ansáblovost a cit pro komedii, což též dodává dobrý dojem.
Vedle trefně a hlavně barvitě odvedených hereckých výkonů podtrhují jednotlivé charaktery postav i kostýmy hostující Šárky Bellanové. Zmíněný nevšední účes Ladislava Špinera, košile nebo kalhoty s kšandami mu propůjčují nádech serióznosti, kterou jeho postava kvůli adopci dítěte tolik potřebuje, ale které se jí nakonec vskutku nedostává kvůli nenadálému sledu událostí, s nimiž zápasí všemožnými, jen ne seriózními, způsoby. Vedle toho řekněme hip-hoperský look Josefa Pejchala, kterému nechybí výrazné šperky a kšiltovka, zase podtrhuje jeho rebelské sklony. Ovšem trochu zastaralé brýle, které jsou součástí kostýmů všech bratrů, ve spojení s jejich chováním v jednotlivých situacích evokují pocit dobrosrdečnosti, ale i naivity. Petra Borovce oděla Bellanová podle role nemocničního zaměstnance do zeleného pracovního obleku, zástěry a obula ho do bílých holinek, u nichž nezapomněla ani na červenou barvu symbolizující krev z nemocnice. Znovu tedy vynikající a komické doladění Borovcovy postavy pracovníka v márnici. Opět by se možná kostýmní zvýraznění charakterů mohlo zdát zbytečně vykreslené, leč u tohoto typu komedie a celkového pojetí, sedí.
Scéna Jaroslava Bönische ve své funkčnosti mnoho užitková není. Jak už to u tohoto typu situačních a salónních komedií bývá, tak scénu tvoří realisticky zařízený pokoj, z něhož vedou několikery dveře. Ty se využívají k častému nástupu a odchodu postav. Rekvizity slouží spíše k lepšímu rozehrání protagonistů a dokreslení humorných scének. Také hudba Josefa Fojty pomáhá jen oddělovat jednotlivé výstupy.
O další inscenaci Východočeského divadla se dá vesměs říci, že je příjemným okořeněním repertoáru a divákům svou pestrostí poskytne očekávané rozptýlení a pobavení v denní všednosti. Rozhodně netřeba strkat ji do pytle!
Režie: Robert Bellan j. h., dramaturgie: Zdeněk Janál, kostýmy: Šárka Bellanová j. h., scéna: Jaroslav Böneisch j.h., hudba: Josef Fojta j. h.
Premiéra dne 19. října 2013 v 19 hod ve Východočeském divadle v Pardubicích. Psáno z premiéry.
Foto: Michal Klíma
