Máme tady středu a já se opět hlásím nabitá plná informací, dojmů a zážitků. Dnešní den obsahoval o něco bohatší program už jen proto, že trval celý den. Přes dopoledne se konal pro přihlášené účastníky workshop Evy Polzerové. Pro dětské publikum divadlo SemTamFór zahrálo pohádku Povídání o Pejskovi a Kočičce. Dále mělo následovat Utrpení knížete Sternenhocha od polského souboru Teatr Bez Paniky. Toto představení ale bylo nakonec zrušeno. Autorské čtení poezie tak bylo posunuto na dřívější hodinu. Po hodince poezie mohli návštěvníci zhlédnout Skoro úplně vymyšlený film a následně se představil Buranteatr s inscenací Antonín Huvar. Večer zakončila kapela Shiny Happy, která hrála v Mucis Clubu.
Workshop Evy Polzerové s názvem Improvizace jako praktická dovednost pro život byl zajímavou zkušeností, tedy především pro mě. Dneska se však odehrála pouze půlka tohoto workshopu. Další se koná následující a poslední den festivalu. Paní Polzerová účastníkům ukazovala, jak mají pracovat se svým tělem. Že tělo není nástroj, který máme ovládat, ale naopak naše součást, se kterou máme spolupracovat. Naváděla nás jednoduchými dechovými a protahovacími cvičeními. Všichni jsme vytvářeli živé obrazy a pracovali s veřejnou samotou, kterou jsme následně odbourávali a přecházeli do prostoru. Člověk se tak uvolnil a otevřel následným kulturním setkáním.
Dopoledne se v Loutkovém divadle představilo divadlo SemTamFór s představením Povídání o pejskovi a kočičce určené především pro nejmenší publikum. Divadlo SemTamFór je ovlivněné autory Suchým a Šlitrem a orientuje se převážně na komediální repertoár. Povídání o pejskovi a kočičce je známou knihou od Josefa Čapka a na dramatizaci pracovali Jitka Smejkalová a Petr Vaněk. Nebylo to však pouhé sledování zdramatizované pohádky, malí diváci se mohli aktivně zapojovali do celého představení.
Protože představení Utrpení knížete Sternehocha z programu festivalu nakonec vypadlo, užila jsem si prodlouženou pauzu a následně se vydala na autorské čtení poezie. Poezii si posluchači mohli užít v Café Evžen. Jediná výtka z mé strany je, že přednášející nepoužívali mikrofon, a tak je do zadních řad nebylo dostatečně slyšet.
Po autorském čtení se posluchači pozvolna přemístili do Music Clubu 13 a stali se z nich opět diváci. V tomto klubu se totiž promítal Skoro úplně vymyšlený film, který režírovala Tereza Kovářová. Tento film momentálně zažívá své regionální premiéry a v Opavě se stal součástí festivalu Na cestě. Děj je zasazen do neurčité doby a místa, kde osamocený spisovatel Henry hledá svou múzu a tajemná básnířka podněcuje jeho tvořivost. Film je inspirován Skoro úplně vymyšlenou básní Charlese Bukowského. Má své krásné pomalé tempo, které dnešním filmům dle mého názoru chybí.
Dalším představením na programu bylo představení divadelní. Opět se hrálo v Loutkovém divadle. S inscenací Antonín Huvar přijelo do Opavy Brněnské divadlo Buranteatr a byl to velice silný zážitek. Režie se ujal Zetel a dramaturgie Lukáš Rieger, který také ztvárnil postavu katolického kněze Antonína Huvara. V mnoha rolích se objevili Pavel Novák a Jan Kruba. Mimo jiné byly v představení použity autentické nahrávky Antonína Huvara, jehož památce je celá inscenace věnována. Antonín Huvar byl český katolický kněz, pedagog a spisovatel, ale také politický vězeň komunistického režimu. Inscenace reflektuje určité části jeho života. Dalo by se říct, že je vystavena na takových obrazech, které poukazují na týrání vězňů v komunistickém režimu a na nespravedlivé stíhání křesťanů. Pro mě osobně toto představení mělo těžké téma a vím, že nad ním budu ještě dlouho přemýšlet.
Posledním kulturním zážitkem středečního dne byla kapela Shiny Happy v Music Clubu 13. Už zbývá pouze poslední den Festivalu Na Cestě a tento den bude ještě plnější zážitků a dojmů, protože obsahuje z celého festivalu nejvíce divadelních představení.
Foto: Michal Ševčík
