Dne 17. 6. tohoto roku uvedlo Divadlo Aqualung v Žižkovském divadle Járy Cimrmana v Praze svou již čtvrtou inscenaci založenou na sérii humoristických fantasy knih sira Terryho Pratchetta Úžasná Zeměplocha. Zdá se nanejvýš vhodné, že se právě v tomto divadle hrají i adaptace děl Terryho Pratchetta. Tito dva autoři (přistoupíme-li na hru a bereme Cimrmana jako autora) mají totiž společné vytváření absurdních situacích a vzdělávání diváků zábavnou formou: v případě Cimrmana o českých dějinách a literatuře, v případě Terryho Pratchetta prakticky o všem.
V Nevídaných akademicích se učitelský sbor univerzity pro mágy v největším městě Zeměplochy Ankh-Morporku rozhodne sestavit vlastní mužstvo a zúčastnit se fotbalového utkání. Středem pozornosti ale nejsou ve hře mágové, nýbrž členové personálu univerzity – obyčejní lidé, kteří na fotbale vyrostli, a intelektuální ork jménem Sráž, který se nedávno přistěhoval do města ze zeměplošského ekvivalentu Transylvánie a snaží se začlenit do ne právě snášenlivé společnosti Ankh-Morporku.
Každá kniha Terryho Pratchetta je strukturovaná spíše jako filmový thriller než jako román a jedna scéna střídá druhou, tak jak by byl sestříhán film. Nevídaní akademikové jsou filmem na jevišti a nestydí se za to. Například prostředí kina imituje soubor hned v úvodu tím, že před začátkem představení dva herci přehrají loutkami trailery na jejich další představení – „Brzy ve vašem divadle“.
V září jsem v Žižkovském divadle viděla Muže ve zbrani a po této zkušenosti jsem na Nevídané akademiky nešla s velkými nadějemi. Musím říci, že jsem nakonec byla příjemně překvapena. I když jsou Muži ve zbrani lepší kniha, tak Nevídaní akademikové jsou v rukách Divadla Aqualung lepší inscenace. Briggsův text byl podstatně zkrácen, ale, díky bohům, Nevídaní akademikové netrpí škrty tak jako Muži ve zbrani a děj hry je srozumitelný i pro diváky, kteří knihu nečetli. Ve většině svých adaptací Pratchettova díla si Stephen Briggs zvolí postavu, která pak diváky provází celým představením – v tomto případě to byli novináři Sacharóza Rezámková a Mikuláš ze Slova (s nimiž se čtenáři mohli blíže seznámit v knize Pravda). Aqualung tuto naraci úplně vyškrtl a Mikuláš ze Slova se ve hře objeví jen letmo.
Největšími slabinami Aqualungu jsou podle mě fraškovitost a nenaplněnost potenciálu postav. Herci často přehrávají, aby působili směšně, což je škoda, protože Pratchettova předloha nepotřebuje hysterický projev, aby byla vtipná. Inscenace Zeměplochy má jedno specifikum – jedná se o natolik rozsáhlé universum, že mnoho postav má detailní charakteristiku vybudovanou skrz až několik knih. Bohužel tohoto Aqualung nevyužívá a postavy často mají se svým knižním protějškem společné pouze jméno.
Silnými stránkami Aqualungu jsou na druhou stranu scénografie, zvuk a osvětlení. Filmovými střihy se rychle přechází z jedné scény do druhé, což umožnuje konstrukce na jevišti ve tvaru soustředných mnohoúhelníků, která se dá během několika vteřin přenastavit tak, aby znázorňovala jiné místo. Inscenace také dovedně pracuje se scénickou hudbou (v živém podání kapely Aquajazz), která je přítomna po většinu představení, a funguje jako filmový soundtrack. Za zmínku stojí i práce se světlem – obzvláště ve scénách, kdy Sráž hovoří s temnou složkou své osobnosti, která je prezentována stylem stínového divadla.
S propracovanou scénou kontrastují kostýmy. Ač je Divadlo Aqualung profesionální scéna, tak svými kostýmy připomíná ochotnické divadlo. To nutně není zápor, jelikož se na to můžeme dívat jako na odkaz k amatérským kořenům divadelní Zeměplochy. Tento dojem dotváří i fakt, že Divadlo Aqualung má velmi omezený počet herců, takže většina hraje více postav.
Nevídaní akademikové je inscenace, kterou si jistě užijí i lidé neznalí Zeměplochy. Naopak bych ji nedoporučila Pratchettovým fanouškům, kterým by vadily mírné odklony od předlohy a nepřesné charakterizace postav.
- DIVADLO AQUALUNG – Nevídaní akademikové
- Autor předlohy: Terry Pratchett
- Dramatizace: Stephen Briggs
- Překlad: Pavel Dominik
- Režie: Ondřej Lážnovský
- Dramaturgie: Kateřina Šplíchalová
- Scéna: Jan Polívka
- Kostýmy: Johana Janková
- Světla: Dan Reichert, Zewlák
- Zvuk: Martin Šichan
- Účinkující: Zita Morávková, Barbora Mošnová, František Čachotský, Aleš Kohout, Petr Gelnar, Václav Krátký, Miloš Mazal, Lubor Šplíchal
Premiéra 17. a 18. června 2019, psáno z uvedení 13. října 2019.
FOTO: Ivan Prokop
