Nejslavnější opereta spisovatele a skladatele Florimonda Hervého Mamzelle Nitouche údajně vychází z autorovy osobní zkušenosti, čemuž se vzhledem k její značné ztřeštěnosti a rovněž jisté dějové překombinovanosti takřka nechce věřit. Během zhruba dvouhodinového představení je divák přenesen mezi kulisy ženského kláštera, kasáren a divadelního zákulisí. Tvůrci Moravského divadla Olomouc si pro svou novou operetní inscenaci vybrali překlad Oldřicha Nového, který sám v třicátých letech ztvárnil jednu z hlavních rolí.
Režisérka Michaela Doleželová pracuje s textem vcelku věrně, přesto však volí několik více či méně zásadních úprav. Tou zdaleka nejdůležitější je záměna kláštera za církevní školu, což je podle slov samotné režisérky vhodná alternativa pro zachování divácky oblíbených charakterů a současně udržení logiky příběhu. Přestože pitoresknost postav a rozmanitost prolínajících se prostředí doslova vybízí k zapojení moderních prvků odkazujících na současnost, drží se Doleželové režie v zaběhlé rovině původního textu. Divák se pochopitelně dočká několika moderních odkazů (například představení dnes velice populárního selfie), ty však plní spíše funkci vtipných vsuvek nežli zásadní proměny celkového konceptu. Výrazného posunu se dočkal humor, který je zvláště v rovině milostných narážek podstatně lascivnější, otevřenější a celkově přístupnější dnešnímu divákovi.
Mamzelle Nitouche na rozdíl od Orfea v podsvětí, který měl v Moravském divadle premiéru v minulé sezóně, nevyniká tolika výraznými hudebními motivy, zato však klade daleko větší nároky na prozaické části libreta. Činoherní herectví zpěváků de facto reprezentuje většinu jejich jevištního vystupování, jehož neodmyslitelná část patří také tanci. Kombinace herectví, tance a zpěvu však nečiní hercům výraznější problém a jejich výstupy působí soudržně. Jedinou slabinou jsou některé choreografické scény, pro jejichž banálnost vyznívají herecké party poněkud křečovitě a nejistě.
Jevištní stylizaci dominují kostýmy Davida Janoška. Jejich jednoduchost a srozumitelnost umožňuje divákovi snadnou orientaci v ději. Z hlediska scénického řešení nejvíce překvapí zadní plošina, představující divadelní šatny, která se na jeviště snese v druhém dějství. Mimo tento nápaditý efekt zůstává scéna povětšinou jednoduchá a herci si vystačí s minimem rekvizit.
Vzhledem k významnému motivu divadla na divadle, který prostupuje prakticky celým dílem, je zjevné úsilí tvůrců zapojit do fiktivního dění skutečného diváka. Rozhodně chytrým a vtipným nápadem bylo zpracování závěru divadelní premiéry, která je součástí děje, do skutečného představení. Diváci jsou iniciováni k potlesku a herci se zase chovají jako při opravdové děkovačce.
Mamzelle Nitouche v rukou tvůrců Moravského divadla spolehlivě plní funkci oddechové zábavy, která je publikem vyžadována v každé zemi a v každé době. Na rozdíl od francouzské klasiky však většina podobných děl svoji dobu nepřežije a krátce poté, co uspokojí davy zábavychtivých diváků, postupně vymizí z repertoáru velkých divadel. Navzdory ryze komediálnímu zaměření bez výraznějších myšlenkových přesahů se však Mamzelle Nitouche těší oblibě dodnes, čehož důkazem je i bouřlivý potlesk, kterému se jí po skončení v Moravském divadle dostalo.
- MORAVSKÉ DIVADLO OLOMOUC – Mamzelle Nitouche
- Autor: Florimond Hervé
- Libreto: Henri Meilhac, Arthur Milhaud
- Překlad: Oldřich Nový
- Úprava a režie: Michaela Doleželová
- Hudební nastudování: Tomáš Hanák
- Dirigent: Tomáš Hanák, Petr Šumník
- Sbormistr: Lubomíra Hellová
- Choreografie: Petra Parvoničová
- Scéna a kostýmy: David Janošek
- Asistent režie: Petr Hloužek
- Hudební příprava: Milada Jedličková, Lucie Kaucká
- Účinkují: Radoslava Müller/Barbara Sabella, Martin Štolba/Peter Svetlík, Elena Gazdíková/Vladimíra Včelná, Magda Málková/Ivana Plíhalová, Petr Martínek/Jakub Tolaš, Vojtěch Pačák/Daniel Matoušek, Lucie Skácelíková, Lea Vítková, Ivo Melkus, Jiří Horowitz, Renata Dubovicová, Rita Schimkeová, Radan Hlubinka, Jindřich Suk, Michaela Dvořáková, Eva Wolfová Zatloukalová, Markéta Zahnašová, Kateřina Leszczynski, Radek Leszczynski, Vojtěch Poštulka, Jiří Kučera/Radim Šimeček/Jan Vaculík/Tomáš Neuer, Radan Hlubinka/Jiří Horowitz/Lubomír Kalivoda/Petr Mašek/Ivo Melkus/Jindřich Suk/Petr Hloužek, Michaela Dvořáková/Marie Fujeríková/Vendula Hlubková/Kateřina Liszczynski/Vendula Pumprlová/Věra Veselská/Eva Wolfová Zatloukalová/Markéta Zahnašová/Anna Sedláčková
Psáno z premiéry 13. září 2019 v Moravském divadle Olomouc.
FOTO: Daniel Schulz
