Čtvrtek divákům nabídl nejnabitější program celého týdne. I když bylo ze zdravotních důvodů zrušeno večerní představení slovenského souboru Zoskupenie Med a prach, Bartimeovy pašije, bylo možno navštívit dalších šest představení a zúčastnit se besedy moderované Vladimírem Predmerským, který je, spolu s Jakubem Kroftou a Marií Wojtyczko, součástí odborné poroty, která má za úkol zvolit jednu vítěznou inscenaci festivalu. Beseda se zaměřovala především na téma pozice a důležitosti dramaturga při tvorbě inscenace, přiblížení festivalového dramaturgického plánu a seznámení se se současnou situací v loutkovém a dětském divadle v Polsku.
První ranní představení nabídlo nádhernou vizuální podívanou jménem Ondin, v provedení kanadského souboru L’illusion, théâtre de marionnettes. Vyprávěli příběh rybářského chlapce Ondina, který si vždy přál prozkoumat fascinující svět oceánu. To se mu podaří, když se v něm nešťastnou náhodou ocitá a proměňuje se v záhadnou vodní bytost. Jako ve většině podobných příběhů, i zde se objevuje téma lásky – a to v podobě osamělé Meluzínky, se kterou se Ondin setkává. Představení vizuálně působilo velmi krásně a poeticky a vše ještě dokreslovaly živě vytvářené zvuky přímo na scéně. Překvapením bylo, že z představení zněla čeština a ačkoli bylo určené především pro děti mezi 5 a 11 rokem, v této věkové skupině zde byl pouze jeden chlapec v první řadě, o kterém ale díky jeho trefným komentářům věděl celý sál.
Ve druhém dopoledním představení se představil slovinský soubor Lutkovo gledališče Ljubljana se známou pohádkou Muzikanti z Brém o čtveřici zvířátek, které se vydaly do světa. Po krátkém úvodu byli všichni pozvání dovnitř flašinetu, který představovalo jeviště. Prostor v hledišti byl omezen pouze na 105 diváků, zájem byl ale tak velký, že i přes snahy dam uvaděček o dodržení tohoto počtu, se tam diváků vměstnalo daleko více. Mohli pak zhlédnout představení plné písniček, života a radosti. A i přes to, že téměř vše bylo ve slovinštině, si publikum s herci vzájemně porozumělo.
Divadelní amfiteátr poskytl odpoledne už podruhé přístřeší pražskému Divadlu Mimotaurus. Pod vedením jediného herce ožila Stará pověst – středověká legenda o krásném, silném rytíři, který měl všechno, ale stále hledal něco víc. Toužil po tom, aby mohl létat. Příběh pak vypráví o tom, čeho všeho se člověk musí vzdát, aby se mu to nakonec povedlo.
Hned poté na alternativní scénu Divadla loutek zavítalo plzeňské Divadlo Alfa s faustovským představením Čert tě vem. Principál Kumpáno objíždí s divadlem a svou pomocnicí Elfrídou svět a hrají krátké příběhy o lidech, kteří se upsali ďáblu, každý na téma jednoho smrtelného hříchu. Jak každý příběh skončí je hned jasné. Tedy až na ten poslední, příběh samotného principála.
Z úterý na čtvrteční podvečer bylo přesunuto představení Bag Lady, španělského The Bag Lady Theatre. Jediná žena v něm vdechuje život plastovým taškám, které v jejich rukou ožívají v postavičky, vyprávějící své šťastné či smutné životní příběhy.
Vrcholem večera bylo vystoupení nizozemského souboru Duda Paiva Company a jejich Bestiáře. S hostitelem Cupidem, bohem lásky, se ocitneme v prostředí antických bohů, uprostřed jejich zábavy a zjevně se blížícího úpadku. Pod rukami tří herců a zároveň tanečníků oživají loutky životních velikostí. V rukou svých vodičů se stávají plnohodnotnými herci a rozmlouvají s nimi, tančí nebo bojují. Je to velice působivá podívaná a divák má občas téměř pocit, že ta loutka už snad nemůže být jen pouhou loutkou, ale je živá. Tak působila také velká hlava boha Dia, která překvapila dokonalou mimikou lidské tváře. Já osobně jsem si dlouho lámala hlavu, jakým způsobem toho dosáhli, když následně byla odhalena herečka uvnitř. Tato inscenace se tedy díky své mistrovské práci nejen s loutkami, dá opravdu zařadit k vrcholům festivalu.
Foto: archiv Divadla loutek Ostrava
