Divadlo Vosto5 si poprvé zahrálo v roce 1997 s již hotovými texty, mezi které patří například Apartmá v hotelu Plaza. Soubor se během několika let rozrostl na pět stálých členů a v současné době má divadlo na svém repertoáru jak autorské inscenace, tak improvizované podívané režírované členy souboru Ondřejem Cihlářem a Jiřím Havelkou nebo kolektivem Divadla Vosto5. I když se v názvu divadla objevuje pětka, tentokrát hrál jeho soubor ve čtyřech členech. Improvizovaný večer zahájila na festivalu Divadelní Flora inscenace Stand´artní kabaret Divadla Vosto5, která na repertoáru divadla zaujímá místo již od roku 2003. Počet hrajících členů se při každém představení této inscenace mění.
Inscenace vznikla v rámci projektu Divadelní Stand´art, který se realizoval na různých divadelních festivalech mezi něž patří například: Divadelní festival evropských regionů Hradec Králové, Zlomvaz, Jiráskův Hronov, MFF Karlovy Vary. Divadelní Stand´art vždy probíhal ve vojenském stanu S-65, který se během jednoho večera proměnil v tančírnu, kavárnu a divadlo v jednom. Představoval místo pro lidi, kteří se chtějí bavit. Projekt byl oficiálně ukončen v létě 2009, avšak Divadlo Vosto5 stále vystupuje s inscenacemi Karavan Evropa a Stand´artní kabaret. S posledním jmenovaným soubor navštívil i letošní Divadelní Floru, které se účastní každoročně. Představení inscenace se uskutečnilo tři dny za sebou. K herecké smůle se prvních vystoupení kvůli vlezlé zimě účastnil menší počet diváků, nicméně ve středu se návštěvnost zlepšila.
Organizátoři v areálu Konviktu na prostranství zvaném parkán postavili šapitó o kapacitě sto návštěvníků, leč středečního improvizačního programu se zúčastnilo v průměru sedmdesát diváků. Na vyvýšené pódium v šapitó přišli herci v civilu, kromě nich se tam také nacházela hrouda poházeného různorodého oblečení, kterou herci využívali k častým převlekům. Někdy se svlékli z vlastního oblečení a nasadili si nový svršek reprezentující jinou postavu. Jindy si mermomocí snažili obléci přes své oděvy o minimálně jedno číslo menší oděv. A právě z podobných situací dokázali těžit maximum.
Začátek večera se nesl v příjemném akčním tempu, situace a scénky odsýpaly jako přesýpací hodiny. Asi v polovině představení by se dalo přemýšlet o určité škodolibosti členů Divadla Vosto5. Nejméně dvakrát došlo k bezvýchodným situacím, při nichž členové souboru nechali své herecké kolegy takzvaně „vymáchat ve vlastní šťávě“. Například při dlouhé cestě podchodem dvojice herců představovala nemocniční personál, který se z nenadání objevil v lese a podle jejich nervozity a stále opakujících se frází bylo jasné, že čekají na záchranu od druhé dvojice. Avšak ta se k pomoci neměla. Jen je sledovala, pomocná ruka přišla až po půl druhé minutě. Diváci se do průběhu improvizace nezapojovali, jen vyčkávali na zábavné momenty. Herci funkčně zapojovali do průběhu příběhu odkazy na literaturu (kapitán Nemo) a hudbu (názvy písní od Michala Davida nebo Heleny Vondráčkové). Taktéž vytvořili jazykové skládačky, které jsou přístupnější než ty, které používá Jiří Jelínek ve svých improvizačních představeních.
Jak vypadala improvizace Divadla Vosto5? Uvedu alespoň zběžné příklady jejich počínání. Čtveřice herců na samém začátku inscenace se zasněnými pohledy do dálav, jež představovaly řady diváků, se ocitla na molu, z něhož se nemohla dostat k jachtě. Ta byla na délku dvanáct až třináct metrů. Náhle se ukázalo, že stejná délka je dělí od téže jachty. A jak se vlastně přihodilo, že se od nich jachta dostala tak daleko? To se společně s herci musí diváci vrátit do minulosti. V podobném chaotickém duchu se nesl celý improvizační večer. Jakmile jeden člen Vosto5tky nadhodil téma, druhý se ho pokoušel zmást a podstrčit mu svůj nápad. Každý člen souboru uměl mystifikovat své kolegy a někdy se jim dařilo poplést i diváky. Místy herci obcházeli vytyčené téma či se uchylovali až k demagogickým úskokům. A tak se z postav maminek či sestřiček nejčastěji stávali mluvící racci, zranění srnečci a ze zvířátek zmutované medúzy zkřížené s námořníky.
Docházelo tedy k nepravděpodobným až nereálným situacím, s nimiž by se obyčejný a racionálně uvažující člověk v reálném životě nesetkal. A v těchto momentech měli členové souboru nad diváky nejvyšší moc, protože ve většině případech z údivu návštěvníci přešli v nevěřícný „chechot“. Hercům se nezdařilo udržet nadhozený příběh, a i přes veškeré nasazené síly se od načatého tématu neustále vzdalovali a nejraději utíkali do světa zvířátek. Takže se diváci nakonec nedozvěděli, jak se jachta od svého majitele vzdálila na třináct metrů.
Nezasvěceným lidem se může improvizace zdát náročná, je tedy na místě položit si otázku: „Jak skloubit nahodilé myšlenky tak, aby vyvolaly smích?“ Někteří herci nad podobnými věcmi nepřemýšlí a jiní si s tímto problémem lámou hlavu. Jenže ve středečním improvizačním večeru docházelo nejen na mozkové přetížení, ale taktéž na fyzické přepětí sil některých herců Divadla Vosto5. Každý z nich má jinou tělesnou konstituci a právě při tomto představení se jejich výhody a nevýhody projevily. Z jednoho námořníka se stal po skoku z jachty do moře mořský koník vážící kolem devadesáti kilo. Vzal na svůj hřbet námořníka s pětasedmdesáti kily, tady k vyčerpávajícím výkonům nedošlo… to až ve chvíli, kdy mořský koník vylezl na námořníka. A jak to vypadá, když se chce devadesáti až stokilový mořský koník projet na námořníkovi, který má o dvacet až třicet kilo méně? Zábavně! Snaha nadlehčit se byla zřejmá a o to víc se diváci smáli.
Divadlo Vosto5 letošní sedmnáctý ročník Divadelní Flory nezklamalo. Některé nepovedené momenty k improvizaci patří, protože nad bezchybně provedeným představením by divák mohl herce podezřívat z nacvičených gagů.
Divadlo Vosto5 – Stand´artní kabaret. Improvizují/hrají: Ondar Cihlář, Jura Havelka, Tomina Jeřábek, Kurt Bauer. Představení inscenace na Divadelní Floře ze dne: 15. 5. 2013 ve 22:30 Konvikt/šapitó
