Festival Dream Factory pokračuje… třetí den začal už o půl jedenácté ráno v Divadle Petra Bezruče, kde se v rámci ostravské divadelní sekce odehrálo představení domovského souboru Mrzák Inishmaanský. Černou, krutou, drsnou komedie britského dramatika Martina McDonagha režíroval Janusz Klimsza. Festivalový program dále pokračoval v odpoledních hodinách. Přesně ve čtyři hodiny začalo v prostorách Staré Arény představení Pokus slovenského nezávislého Divadla STOKA. Neustálý boj o divadelní prostory a filosofické zamyšlení se nad postavením umělce ve společnosti – takto jednoduše by se dala charakterizovat inscenace, která stojí na pomezí videa a divadla a kterou se studenty VŠMU nastudoval v Bratislavě Blaho Uhlár.
Vrcholem třetího dne festivalu bylo bezesporu představení Deštivé dny, se kterým se ostravskému publiku představilo pražské Divadlo Ungelt. Americké drama se odehrávalo na chicagském předměstí a vyprávělo příběh dvou kamarádů z dětství. Hlavní a jediné postavy Danny a Joey spolu nejenom od narození vyrůstali, ale v dospělosti také pracovali u chicagské policie. Byli to přesně ti typičtí nerozluční parťáci „na život a na smrt“, přesně takoví divadelní Profesionálé (Body a Doyel). Spontánní, cholerický Danny žil spokojený život po boku své manželky, zatímco rozvážnější, citlivější a pragmatičtější Joey se nikdy neoženil. Na pozadí kriminálního případu se pomaličku v Joeyho srdci rodil nebezpečný cit k Dannyho manželce, který se v druhé polovině inscenace dočkal svého naplnění. Vyústění celého příběhu tak nemohlo být jiné než tragické. Danny spáchal sebevraždu a přeživší Joey byl odhodlán se se zapřením minulosti postarat o celou Dannyho rodinu. Inscenaci, která se odehrávala v podstatě na prázdném jevišti (jedinými kulisami jsou dvě židle), a která byla z velké části postavena na citlivém a přirozeném herectví dvou hlavních protagonistů, nastudoval v Ungeltu režisér Janusz Klimsza. Do role Dannyho obsadil Klimsza Richarda Krajča a postavu Joyeho nechal nastudovat Davida Švehlíka. Oba herci si za své výkony odnesli ocenění – Krajčo získal cenu Thálie 2012 a Švehlík se probojoval do její širší nominace. Představení se v rámci festivalu uvedlo hned 2x (a to v 17 a 20 hod.) a pořadatelé o něj hned od počátku předprodeje zaznamenávali nebývalý zájem. Během dvou hodin byla obě představení beznadějně vyprodána. Tato, pro mnohé potencionální diváky, smutná situace nastala nejspíše kvůli již zmiňovanému hvězdnému obsazení. Velkým „tahákem“ byl právě Richard Krajčo, který se totiž po necelých sedmi letech vrátil na své, kdysi domovské působiště – na jeviště Divadla Petra Bezruče, kde ještě jako student Janáčkovy konzervatoře začínal v roli Hamleta. Sál byl tedy, alespoň co se týče v pořadí druhého uvedeného představení, zaplněn do posledního místa – diváci seděli všude, kde se jen dalo. Prázdné nezůstaly ani schody či obyčejná zem. Inscenace probíhala v dynamickém tempu, jednotlivé scény byly citlivě vygradovány. Herci předvedli vysoce emocionální výkony. Krajčův Denny byl nespoutaným, city ovládaným policistou, jehož expresivita (především gestická) stála v kontrastu s vnitřně uzavřenou postavou Davida Švehlíka. Závěrečný potlesk ve stoje, si tak oba dva protagonisté právem zasloužili.
Dále bylo na čtvrtečním programu festivalu uvedeno představení Můj romantický příběh (17:30, Cooltour) brněnského Buranteatru a klasická komedie nesmrtelného evropského dramatika Sen noci svatojánské v podání činoherního souboru Národního divadla moravskoslezského. Celý den zakončovala kapela L.A. Sunday, která se představila v rámci afterparty v divadelním klubu u Bezručů.
Foto: archiv Divadla Ungelt
