Tři večery na olomouckém festivalu Divadelní Flora patřily nizozemskému souboru United-C a jejich nové inscenaci Seasoning. Projekt choreografky Pauline Roelants a režiséra Maartena van der Paula vznikl „na míru“ prostoru, ve kterém obvykle inscenuje Divadlo na cucky.
United-C ve svých představeních spojují prvky různých druhů umění – hudbu, tanec, projekce i výtvarné umění. Nejde tedy o klasické, činoherní herectví, ale spíše o performanci – neboli živé předvádění před diváky s porušením tradičního rozdělení hlediště a jeviště i role diváka. V centru zájmu nestojí příběh nebo obsah, ale samotný člověk. Nebojí se ukázat jeho činy, chování i podvědomí až intimním pohledem a vše je postaveno na asociacích.
Už na první pohled je jasné, že budova na Wurmově ulici určitě skýtá mnoho rozličných prostor k nejrůznějšímu využití. Tento soubor to potvrdil. Po otevření hlavní brány diváci vstupují na dvůr s už hrající dánskou kapelou Mindpark, která svou psychedelickou hudbou skvěle doprovází a dokresluje atmosféru všech částí představení. Pozornost je okamžitě svedena k jedinému osvětlenému ochozu, na kterém tančí mladá žena. Následně za ní přijde muž a začnou tančit spolu. Po jejich odchodu ze scény je nasvícen zaparkovaný automobil mezi diváky. Pohybuje se v něm mladý muž a poté vyskakuje ven. Stejně zběsile pokračuje v pohybu kolem auta. Přichází druhý muž s lahví v ruce a nalévá mu. Po každé vypité sklenici se jeho pohyb zrychluje. Skáče na střechu, a jako pavouk se pohybuje před diváky, až nakonec téměř bezvládně zůstává ležet na kapotě. V tu chvíli se začínají ozývat hlasy tří žen stojících v baletních špičkách na hromádce mušlí, které zuřivým dupáním rozbíjejí. V tuto chvíli mají diváci snad největší pocit, že jsou součástí toho, co se odehrává. Musí projít kolem nich, zatímco ony vykřikují stále dokola stejné fráze, které jakoby mířili přímo na ně a přitom jsou pronášeny k někomu imaginárnímu. Všudypřítomný je pocit beznaděje až děsu.
Diváci se přesunují do freskového sálu, kde už čekají dvě nehybně stojící ženy v rouše Evině, otočeny zády k divákům. Před ně se na zeď promítá něco nejasného. Pak začíná téměř nepostřehnutelný pohyb rukou a promítaný obraz se mění. Najednou si vnímavý pozorovatel uvědomuje, že ví, co to je. Obě ženy malou ruční kamerou velice pomalu snímají výrazná místa na svém těle. Přes oči, nos a ústa se dostávají až k nejintimnějším částem ženského těla. Nejde o erotičnost, jde o pohled kamery na člověka a je jen na divákovi, co mu to poví. Méně intimní, ale už erotický pohled se divákovi naskýtá opět na dvoře. Na malém pódiu leží nahá žena, obklopena mnoha torzy rozbitých pivních sklenic. Její naolejované tělo plynule klouže po gumovém povrchu pódia a sklenice o sebe tiše cinkají.
V poslední části se diváci vrací opět na dvůr. Ke dvěma stojícím, třesoucím se dívkám přicházejí dva muži. Jakmile se jich dotknou, začínají se třepat také. Berou je do náruče, začínají tančit a předvádět artistické kousky. Zpočátku se oba páry pohybují víceméně totožně, později se jejich styly proměňují. Jeden pár lehá na zem a zde provozuje tanec připomínající téměř sexuální akt, zatímco druhý pár zněžňuje, zpomaluje, ale nakonec se rozděluje. Významově je tato část nejvíce srozumitelná, vše je postaveno na kontrastech – muž a žena, svoboda a spoutání, láska a odloučení. Pohyb postupně umlká a pozornost se stáčí jinam. Na ochoz nastupuje osmice nahých mužů i žen. Začínají se pokrývat červenou kapalinou v tubách, připomínající krev. Kreslí na sebe obrazce, písmena i spodní prádlo… Prázdné tuby odhodí dolů a následně si berou další. Z těch se napijí a navzájem po sobě prskají vodu. Tento výjev připomíná situaci na koupališti, kde si mladí lidé hrají, smějí se, dovádějí. Všudypřítomná je radost, radost ze života, vztahů, přátelství. Hudba utichá a celý dvůr se ponoří do tmy. Je konec.
Otázkou je, co přivádí herce k tomu, aby dokázali předvést sami sebe až v takové intimnosti. Beze studu předstoupit před diváka v nahotě, která je sice pro člověka přirozená, ale na veřejnosti stále tabuizovaná a nepatřičná. Snad určitá míra exhibicionismu, důvěry, touhy předat myšlenku, ale rozhodně obrovské oddání se divadlu. Nic nebylo prvoplánové, vše mělo svůj význam. Pomalé, meditační tempo s téměř žádným humorem vedlo k tomu, aby divák zapomněl na čas a nechal se unášet na vlně jakéhosi tajemna, zamyšlení a otázek. Představení Seasoning je rozhodně velmi unikátním site-specific projektem a mimořádným zážitkem, který nebude olomouckým publikem jen tak zapomenut.
Foto: Jiří Doležal, archiv Divadelní Flory 2013
United-C Eindhoven & Divadlo na cucky: Seasoning. Choreografie: Pauline Roelants. Hudba: Ralph Timmermans. Hudebníci: Jeroen Coudron, Johan Reijnders, Ralph Timmermans. Videoprojekce: Thomas Rutgers. Kresby: Oscar van der Put. Světla: Rick Hendriks. Režie: Maarten van der Put. Premiéra: 13. 5. 2013, psáno z reprízy: 14. 5. 2013
