Moravské divadlo ukázalo divákům, jak to vypadá, když se někomu nechce ženit
Ženit se? V dnešní době? Ani náhodou! Jó, to takhle před sto padesáti lety, to byla jiná doba. Oženit se, byla téměř povinnost: zajistit si tak pohodlný život a nechat se obletovat svou ženuškou. Jenže, co když je vám řekněme už dost na to, abyste pomalu houpali na svém klíně vnoučata, žijete právě v oné době před sto padesáti lety a žena nikde? Právě tuto situaci se rozhodl řešit Podkolatov, hlavní hrdina Gogolovy Ženitby. Využije proto služeb dohazovačky, která mu představí nevěstu Agátu. To však ještě netuší, že nebude jediný, kdo se uchází o Agátinu ruku.
Ne náhodou se rozhodla činohra Moravského divadla uvést právě tento titul, který se na repertoár dostal jako první činoherní premiéra letošního roku. Hostující režisér Bogdan Kokotek, umělecký šéf polské scény Těšínského divadla, se totiž rozhodl využít nadčasovosti této hry. Podtrhl ji také tím, že do hlavních rolí obsadil mladé herce, přestože v Gogolově dramatu jsou ústřední postavy značně starší. Chtěl tím zdůraznit aktuální situaci, kdy se problém „neženění“ týká především dnešní mladé generace.
Kokotek, který s olomouckou činohrou už dříve spolupracoval na inscenaci Shakespearovy hry Něco za něco, se pokusil Ženitbu více přiblížit dnešnímu divákovi, ne však tím, že vybral do hlavních rolí představitele mladší generace, ale především režijním posunutím inscenace do vulgárnější roviny. Patrné to bylo třeba při scéně s židlemi, které představovaly Agátiny nápadníky ve chvíli, kdy odešli a ona zůstala v pokoji sama. Postupně vyzkoušela klíny všech ženichů, aby věděla, který bude ten nejvhodnější.
Obsazení mladších herců do dvou hlavních rolí se povedlo jen z části. V roli Podkolatova, notorického „odmítače“ manželského svazku, se představil Jiří Suchý z Tábora. Podařilo se mu vykreslit znuděného vrchního radu především díky celé řadě grimas nebo tempu řeči, které často protahoval. Pohybový projev omezoval jen do té míry, do které to bylo nutné. Jeho protějšek, potenciální nevěstu Agátu, ztvárnila Klára Klepáčková. Gogol ve svém dramatu vykresluje Agátu jako starou pannu, pohodlnou nerozhodnou husičku, která neví, co se svým životem. Klepáčkové Agáta bohužel ve své roli vyznívá až příliš chytře, čímž její postava dostává jiný, téměř vypočítavý, rozmě
r. Nevhodné obsazení Agátiny role podtrhuje i vzhled Kláry Klepáčkové, působí až příliš princeznovsky, kouzelně. Kdežto, když se řekne Agáta, tak snad každému se vybaví buclatá nána, která se nachází vždy blízko máminých sukní. Naopak velkou výhodou byla sehranost ostatních členů souboru, herci na sebe pohotově reagovali a tím vznikala i interakce mezi hledištěm a jevištěm. Diváci odměňovali vtipné výstupy smíchem, ba dokonce i potleskem během představení.
Přestože scéna hostujícího Krzysztofa Małachowskiho lahodila oku (černobíle ladění korespondující s charakterovou plytkostí postav, nepřeplácanost, orámování prostoru), postrádala jakoukoli nápadnost. Prostor jeviště scénograf ohraničil třemi černými stěnami, přičemž do každé umístil jedny bílé dveře. Uprostřed scény ležel koberec, na kterém stál divan a stůl se židlí. Když se děj odehrával u Podkolatova, byla přes koberec a kanape natažena černá látka. Pro odlišení Agátina domu byla černá látka následně odklizena a nám se ukázal bílý divan na bílém koberci. V přední části jeviště bylo rozházeno uschlé listí, tento prostor sloužil jako přechod mezi jednotlivými scénami. Jediným originálním využitím scénografie bylo použití šestice dveří, umístněných v zadním plánu jeviště jakožto „výkladních skříní“, ve kterých se představovali nápadníci. Po zbytek představení už ale sloužily jenom pro příchody a odchody ženichů.
Je škoda, že se posunutím celé inscenace do vulgární roviny potlačila typická Gogolovská grotesknost a humor tak ztrácel na své vytříbenosti. Jak už jsem však zmínila, důležité bylo především herectví, na kterém byla tato inscenace postavena, a v tomto případě velmi zdařilé. Pokud tedy chcete strávit příjemný večer s nenáročnou komedií, neměli byste si nechat tento titul ujít.
Režie: Bogdan Kokotek, dramaturgie: Milan Šotek, scénografie: Krzysztof Małachowski.
Premiéra proběhla v pátek 12. října 2012, psáno z reprízy 30. října 2012.
Foto: archiv divadla
