Giuseppe Verdi zkomponoval operu Ernani na základě libreta Francesca Marii Piaveho, který vycházel z původního veršovaného dramatu Victora Huga. V polovině devatenáctého století šlo o jeho nejhranější dílo, které se později objevilo v repertoáru většiny významných operních scén. Také Moravské divadlo má s Verdiho hudbou bohaté zkušenosti. V současné době je již třetím rokem trvalou součástí programu Rigoletto, dříve zde byla uváděna La traviata či Nabucco. Ovšem Ernaniho na konci roku 2017 uvedlo Moravské divadlo vůbec poprvé v historii svého fungování.
Již z prvního výstupu je patrné, že se bude jednat o odvážnou inscenační interpretaci. Režisérka Karla Štaubertová totiž boj zavrženého šlechtice Ernaniho o srdce krásné Elvíry zasadila do cirkusového prostředí. Tomuto odvážnému kroku přizpůsobila nejen kostýmy, ale také choreografii, osvětlení a kulisy. Vytržení opery z tradičních okovů šlechtického zázemí však vyznění těžkého dramatického materiálu nijak neuškodilo. Ba právě naopak – jedná se dle mého o velice promyšlený zásah do klasického výkladu velké opery, který netrpí samoúčelnou podbízivostí. Spíše než snaze přiblížit více než sto padesát let staré dílo dnešnímu divákovi, je tato zásadní proměna podřízena specifickému pohledu na citový život hlavních postav, který se v několika výstupech zabarvuje do zcela nových odstínů. Štaubertové pojetí vytváří prostor pro různé výklady již zažitých charakterů. Například samotný Ernani není v cirkusovém prostředí vykreslen pouze jako neohrožený bandita připravený získat zpět svůj šlechtický stav a také srdce milované Elvíry, ale rovněž jako člověk z masa a kostí, který se strachuje o svůj vlastní život.
Pro operu Moravského divadla je typická poetika nesázející na přílišnou okázalost výpravy, ale spíše na důrazné citové jiskření mezi postavami. Ani Ernani není v tomto smyslu výjimkou. Jednoduchá, po celou dobu neměnná scéna je tvořena pouze třemi patry cirkusového hlediště, a především velikou hlavou smrti s klaunským nosem, která na aktéry dění všudypřítomně shlíží. Především motiv smrti, jejíž podobu může divák znát z propagačních plakátů, dodává inscenaci silné protikladné pnutí. Třebaže se na jevišti zrovna odehrávají situace, které mohou hrdinům dávat naději na lepší budoucnost, přítomnost a hrozba smrti je neustále na blízku, což velmi trefně koresponduje s vyústěním finálního dějství. Právě při finále dojde k jediné zásadní proměně scény, a sice k pádu zadní opony a také manipulaci s rekvizitou smrti, která se poprvé pohne – jako by již kráčela Ernanimu vstříc.
Ernani podobně jako například Nabucco, Aida či první dějství La traviaty obsahuje výrazné množství sborových partů. Sboristé, ač přítomni na scéně, však do dění nijak výrazně nezasahují. Některé výstupy proto mohou působit poněkud strnule, na druhé straně je však divákovi ponechána možnost směřovat svoji soustředěnost především na dramatické napětí probíhající mezi hlavními postavami. Sborová choreografie není nikterak objevná, místy možná dokonce může zavánět banálnosti, přesto nepůsobí rušivě a dominantní jevištní akci ve vyváženém poměru doplňuje.
Něco podobného se dá říct také o zařazení akrobatických prvků v podání Veroniky Válkové. Během árie Elvíry v prvním dějství divák souběžně sleduje akrobatický výstup, který funguje především jako oživení v tu chvíli statické scény. Zároveň výborně harmonizuje s atmosférou cirkusu, kterou se tvůrcům daří úspěšně budovat. K rozvinutí akrobatického potenciálu bohužel dojde už pouze jednou, a to navíc v rámci skupinové choreografie, proto může na diváka ve výsledku působit spíše jako rušivá atrakce, která napříč celou inscenací nenabude svého opodstatnění.
Ernani v Moravském divadle je přes všechny drobné nedostatky rozhodně pozoruhodnou událostí, plnou invenčních a odvážných režijních elementů. Tvůrci se nedrží pouze osvědčených operních předností, ale nápaditě pracují s riskantní vizí Ernaniho coby smutného klauna. Opera je výborně gradována až ke svému tragickému finále, ve kterém dokonce dojde k jevištně strhujícím momentům. Silný divácký dojem tedy doznívá ještě dlouho po skončení představení a zásadní otázky Ernaniho je možno si znovu a znovu klást.
- MORAVSKÉ DIVADLO OLOMOUC – Ernani
- Hudba: Giussepe Verdi
- Libreto: Francesco Maria Piave
- Režie: Karla Štaubertová
- Hudební nastudování a dirigent Miloslav Oswald
- Sbormistr: Lubomíra Hellová
- Výprava: Matthias Engelmann
- Účinkují: Jakub Rousek, Jakub Tolaš, David Szendiuch, Radoslava Mičová, Věra Veselská, Petr Martínek, Vojtěch Pačák, Veronika Válková
Premiéra 15. prosince 2017, recenze psána z uvedení 16. ledna 2018.
FOTO: archiv Moravského divadla Olomouc
