Druhý festivalový den se v Olomouckém S-klubu představil pražský soubor Divadlo LETÍ se hrou Anny Saavedry Olga (Horrory z Hrádečku). Divadlo LETÍ se zaměřuje výhradně na současnou dramatiku a všechny texty uvádí ve světové či české premiéře. Inscenace Olga patří mezi jejich nejúspěšnější.
U hry o první dámě a bývalé manželce Václava Havla by divák mohl očekávat dokumentární divadlo s autentickými záběry, dobovými dokumenty a přehledně řazenými fakty. Autoři se však v této inscenaci nepokoušejí ani o přesnější fyzickou nápodobu postav, natož o nějakou rekonstrukci.
Iluzivní scéna pokoje s kuchyňkou, piánem, okny do zahrady a několika kusy nábytku nás přenese na Hrádeček. Olgu v podání Pavlíny Štorkové najdeme s nezbytnou cigaretou a kávou v ruce v křesle uprostřed místnosti, kde na pokyn slídivých novinářů začne vyprávět o svém životě. Naprosto přirozeně, jako u každého vyprávění, přeskakuje z jedné doby do druhé a zpátky, a asociativně skládá různé příběhy ze života. Sled jednotlivých scén vytvoří ve výsledku zdařilý celek, většina je pojata vtipně, s nadsázkou a v kabaretním stylu a trefně vystihuje život v různé době, tedy v době před a po sametové revoluci.
Stejně jako se ve veřejném životě držela Olga Havlová hlavně v pozadí, ani v inscenaci si bohužel nedokáže udržet svou ústřední pozici. Ačkoliv se hned v počátku ohradí, že: „…tahle hra je přece o mně!“, je v několika momentech převálcována „Havlovým triem“, které zde slouží jako komická vložka. Havel je zde vykreslený jako lehce sebestředný, naivní a komický nešika, který neustále filozoficky přemítá o všem i o ničem, a právě jeho neustále vnitřní monology se sebou samým jsou v inscenaci pojaté opravdu vtipně. Havla totiž bravurně ztvárňují herci rovnou tři, a tak jsou jeho veškeré vnitřní monology rozděleny mezi ně. Například ve stylu „kolik Havlů potřebuješ k postavení plotu“ se tři herci alias Václav Havel sklánějí nad plaňkami, společně uvažují nad postupem a v té chvíli je o zábavu postaráno. Tři Havlové se v průběhu ještě změní ve tři milenky, krejčího, policistu nebo psa. Tyto výborné komické výkony Jiřího Böhma, Tomáše Kobra a Pavola Smolárika jsou cíleně stavěné do kontrastu se stejně tak výborným, avšak umírněným, komorním a střízlivým hereckým projevem Pavlíny Štorkové. Olga tak neustále bojuje o prostor a o pozornost, v závěru bohužel nabývám dojmu, že se v celkovém kabaretu Olga někde ztratila a napadá mě, že méně je někdy více.
Nakolik byla inscenace opravdu o Olze? Kolik se divákovi podaří odhalit o jejím charakteru a životě? Nečekejte žádné nové informace, fakta raději vyhledejte na internetu. Pokud chcete vidět, jaká byla, získáte lepší představu z několika dokumentů o Václavu Havlovi. Tato inscenace vám nabídne spíše útržky z jejího života, vtipně a většinou trefně poskládané do výsledné koláže. Výhrou této inscenace jsou tedy především herecké výkony, a na ně se rozhodně stojí za to jet podívat.
Divadlo LETÍ – Olga (Horrory z Hrádečku). Autor: Anna Saavedra. Režie: Martina Schlegelová. Dramaturgie: Marie Špalová. Scénografie: Pavla Kamanová.
Premiéra 23. března 2016 ve Vile Štvanice v Praze. Recenze psána z reprízy 13. 5. 2017 v rámci festivalu Divadelní Flora.
FOTO: archiv Divadelní Flory
