Improvizace v jakékoliv míře ovládla letošní Floru: ať už se jedná o osvědčenou partu VOSTO5, improvizované monology Davida Prachaře v představení NoD Quijote, nečekané odpadnutí herců v Kabaretu Hašek či Spílání (hanáckému) publiku. A to nás ještě čeká taneční umění improvizace v podání 420PEOPLE a Improshow olomouckého a pražského týmu improligy.
Čtvrteční večer v šapitó podruhé ovládlo královehradecké divadlo DNO. Jirka Jelínek, Jirka Kniha a jako host Michal Daleký. Stůl, dvě židle a dvě rudé festivalové lampičky. V rozhovoru v prvním čísle naší Řevue Jiří Jelínek přiznal, že půjde o opravdovou improvizaci bez příprav – a taky že byla!
Hledání nápadů, příběhu a fórků s větším či menším úspěchem – tím se ve zkratce vyznačovalo hodinové představení. A právě ony slavné festivalové lampičky se staly jejími protagonisty. Láska mezi lampičkou Alešem a druhou lampičkou (pravděpodobně dívkou, ale kdo ví) byla hlavní dějovou linií. A protože „láska nezná trapnost“, nepropadali jí (trapnosti, ne lásce) ani herci. Hnacím motorem a tvůrcem většiny povedených nápadů byl Jiří Jelínek. Jeho slovní hříčky a vícevýznamová spojení (kdo viděl předchozího HOSPODINA, ví) slavily u diváků největší úspěch. Nahazované vtipy se zpočátku tematicky zabývaly festivalem, a to nejen tím olomouckým. Těžko říct, jestli divák neznalý tohoto divadelního světa mohl pobrat zběsilé asociační řetězce. Ale zpátky k lásce. Její hlavní hrdinové (rozuměj lampičky) posléze překonali překážky v podobě rodičů, strýce i tety a společně odešli (za hudebního doprovodu Michala Daleckého) se západem slunce. A pokud nezhasly, žijí spolu šťastně dodnes.
Anotace k této show zní: Jiří Jelínek a Jiří Kniha úplně improvizují. Jiří Jelínek a Jiří Kniha se pak radují, že se to povedlo. Dodávám, že nejen oni, nýbrž i publikum se baví, tedy když se povede.
Převzato z Festivalové řevue, zpravodaje Divadelní Flory 2011
