Životní kariéra nejhorší operní zpěvačky všech dob Florence Foster Jenkinsové je vděčným tématem pro jevištní i filmová zpracování, o čemž svědčí například nový úspěšný film s Meryl Streepovou v hlavní roli. Národní divadlo moravskoslezské zvolilo velmi úspěšnou hru z pera britského autora Petera Quiltera Je úchvatná. Že to byla volba více než šťastná se diváci mohou od 3. listopadu 2016 přesvědčit v Divadle Antonína Dvořáka.
Dramaturgicko-režijní koncept do popředí postavil vztahy jednotlivých postav, především pak vztah Florence k hudbě, tedy její neutuchající vášeň a lásku ke zpěvu operních árií. Inscenace je laděna komicky, vyhýbá se ovšem parodii a výsměchu, čímž si divák Florence zamiluje a směje se s ní, nikoliv jí. Nelze opomenout perfektní výběr hudby, jak reprodukované, tak té zpívané. Závěrečná árie (Královna noci z opery Kouzelná flétna), kdy se Florence plní celoživotní sen vyprodat Carnegie Hall, je přes veškerý nedostatek pěveckého talentu Jenkinsové provázena všeobecným dojetím nad vnitřní sílou této neuvěřitelné ženy.
Scéna Michala Syrového je laděna do střídmých barev černé, bílé a zlaté. Některé prvky ukazují na výstřednost Florence, jako třeba pštros v nadživotní velikosti, sloužící jako bar. Scéna není stálá, přestavby mezi výstupy ovšem inscenaci neruší, jsou doprovázeny reprodukovanou hudbou ze známých oper či přímo promluvami postav na forbíně. Kostýmy Tomáše Kypty barevně se scénografií kontrastují, ve zpívaných výstupech jsou přímo inspirovány kostýmy, které sama Florence na vystoupeních nosila. Zároveň mají komický účel, což nejlépe vynikne při árii Habanera z opery Carmen, kde kostým doslova hraje sám za sebe.
Inscenace ovšem stojí a padá na geniálním výkonu ostravské stálice Alexandry Gasnárkové. Herečka velmi dobře ví, co na diváky působí a nejkomičtější situace dokáže vytvořit pouhou intonací hlasu či jednoduchým gestem. Její Florence je sebevědomá noblesní dáma, ale také starostlivá žena láskyplně pečující o své blízké. Nejdominantnější složkou přednesu Gasnárkové jsou ale hudební pasáže. Každou árii doprovázel bouřlivý smích z hlediště a uzavíral nadšený aplaus. Herečka cvičila tento osobitý styl „zpěvu“ několik měsíců s renomovanou operní divou Evou Dřízgovou-Jirušovou. „Paní Saša byla především mimořádným studentem, troufám si říct, že mým nejlepším. Je jediná, které se podařilo během několika málo měsíců studia operního zpěvu zazpívat na profesionální scéně árie Carmen nebo Královny noci. Její repertoár je navíc velmi široký z hlediska hlasového oboru. Zaslouží si velký obdiv a úctu,“ okomentovala spolupráci Dřízgová-Jirušová.
Za vyzdvihnutí také stojí Ivan Dejmal coby klavírista Cosma McMoon, jehož postava provází celým dějem. Dejmal je ve své roli civilní, nepřehání a dokonale vystihuje přerod z cynického hudebníka na zpěvaččina největšího obdivovatele. Nezapomenutelný je také živelný výkon Kateřiny Vainarové v roli španělsky mluvící služebné Marie.
Jedná se o příjemnou inscenaci plnou chytrých vtipů a komických scén a dojemných momentů chytajících za srdce. Především jde ale o inscenaci o lidské nezlomnosti, splněných snech a radosti ze života. Precizní ostravské nastudování a obrovské herecké nasazení slavilo úspěch v podobě neutuchajícího potlesku vestoje, odměňujícího především představitelku hlavní role.
Národní divadlo moravskoslezské – Divadlo Antonína Dvořáka – Je úchvatná. Režie: Peter Gábor. Dramaturgie: Sylvie Rubenová. Scéna: Michal Syrový. Kostýmy: Tomáš Kypta. Výběr hudby: Peter Gábor. Hlasová spolupráce: Eva Dřízgová-Jirušová.
Premiéra 3. listopadu 2016, psáno z reprízy 29. listopadu 2016.
FOTO: Radovan Šťastný
