Tři stránky připravených otázek a poznámek jsem třímala v ruce. Ale když děláte rozhovor s hercem Janem Vondráčkem, tak se prostě nechcete (a nemůžete) vyhnout okouzlujícímu pohledu jeho očí. Ze strachu, aby se souborem Divadla v Dlouhé neodjel rychle zpátky do Prahy, jsem ho zastavila hned na chodbě v zákulisí MDO – ještě v kostýmu, tělo potřísněné (umělou) krví. A jak krev zasychala, Jan Vondráček přibližoval práci na inscenaci Macbeth, v níž ztvárnil hlavní roli…
Při práci na této inscenaci jste se poprvé sešel s režisérem Janem Mikuláškem. Jaké to pro vás bylo?
Mně se spolupracovalo výborně – ono se to nesmí říkat o žádném režisérovi, že se s ním spolupracovalo špatně – ale s Honzou Mikuláškem je to pravda. Bylo to velké osvěžení, protože Honza má pro mě novější pohled a mám pocit, že jsme se jakoby vrátili – tím, že jsme vystudovali alternu a hodně teď děláme v divadle klasickou činohru, respektive se to střídá. Takže tohle byla pro mě zase trošku práce na alternativním divadle. Bylo to příjemný a pěkný, dělá se s ním prostě dobře. Už se na něj těším, protože příští sezonu začínáme právě s Honzou Mikuláškem.
