Olomoucké nezávislé divadlo Tramtárie má často na svém repertoáru inscenace rozmanitých žánrů, tentokrát však sáhlo po klasice. V pátek 29. dubna uvedlo na svých prknech román Karla Čapka Válka s mloky. Na dramatizaci textu pracoval umělecký šéf divadla Vladislav Kracík, stejně tak se chopil i režie. Je otázkou, do jaké míry lze považovat úpravu původního textu za zdařilou, neboť Čapek sám jako mistr prózy volil svá slova cíleně. Hlavní problém se tedy stáčí především k výběru dialogů a převedení ,,Války“ na scénu.
Propojení času
Jeviště prostorově i funkčně rozdělené na tři části, z nichž každá zastává rozdílnou časovou rovinu příběhu, je vystavěno pomocí jednoduchých kulis čistých tvarů. Zdůrazněním hladkosti a chladu na kusu pancéřového krytu v jednom rohu scény byla velice dobře přiblížena atmosféra odříznutí až naprosté izolace. Prostřední plán vystavěn jako paluba jachty naopak dodávala situaci náhledu a také zdůrazňovala časovou vzdálenost děje. Šlo o posloupně nejvzdálenější momenty vyprávění, představující samotný okamžik objevení nezvyklých zvířat. Zbývající třetina s řečnickým pultem vytváří prostor pro rozpačité konference i pozdější plamenné proslovy. Tomuto místu dominuje postava Richard, jehož předobrazem byl pravděpodobně pan Povondra, vrátný u společnosti pana Bondyho, majitele mločí společnosti. Ve verzi Tramtárie vystupuje tento původně plachý a slabý úředník výrazně průbojněji, zvláště pak těsně před závěrem, kdy jeho provolávání nabývá až démonického charakteru. Richardova scéna zaujímá v časovém sledu místo prostřední čili období po objevení mloků, související s plány do budoucna, vyloženě vizionářskými cíli. Během celého představení se pomocí světelného zaměření odlišuje pozornost na jednotlivé části scény, přeblikáváním, zpočátku pozvolným, ke konci výrazně dramatičtějším, se pracuje s propojováním časových os. (Pokračování textu…)
