Jiří Jelínek není pouze hercem, ale také režisérem a zakladatelem divadla DNO v Hradci Králové. Jeho posledním projektem bylo režírování inscenace Kdo chce zabít Beatles, která měla premiéru ve čtvrtek 16. prosince v olomouckém divadle Tramtarie. Jaké bylo zkoušení? Co chystá dalšího?
Odkud jste čerpal inspiraci k dnešnímu představení?
Ze života, to je trapný co?(smích) Když jsme si to četli, tak jsme si uvědomili, že všechny momenty se někomu staly a shodli se na tom, že takovéhle trapné rozchody jsou úplně normální ve všech volejbalových družstvech, divadelních klubech a rádiích. Jednoduše malý kolektiv tohle zažije dřív nebo později.
Probíhalo zkoušení dle Vašich představ?
No, tak ono celé zkoušení bylo usměvavé.(smích) Ne, opravdu, mám rád, když představení nejsou napsaná. Takže jsem sice donesl scénář, ale nejmíň čtvrtina je iniciace herců a já to tak mám rád. Objevují se tam místa, která jsou na hraně improvizace. Spoustu nápadů přinesli herci a většinou byly lepší než režisérovy. (smích)
Měl jste od začátku jasnou představu o hercích?
Neznal jsem herce Tramtarie. Pouze Petra Jarčovského jsem kdysi viděl ve Zdravotních klaunech a prastaré Tramtarii a už tenkrát mě moc bavil. Spolu se Zdeňkem Svobodníkem byli hosté a s domácími holkami odvedli pěkný kus práce. Rád sleduji všechny herce v Beatles, jsou skvělá parta.
Dnešní představení bylo o hudební skupině, působil jste v nějaké podobné?
Měl jsem kapelu Efan Defan, Hnusný ksichti a Kuřecí čtvrťky. (Pokračování textu…)
