Japonský festival Anime dance víkend (zkráceně Advík) probíhal od středy 28.7.2010 do pondělí 2.8.2010. Seznamuje české fanoušky s japonskou mentalitou a kulturou obecně. Letošní páté setkání probíhalo v Mikulovské škole v Praze. Návštěvníci si mohli vyzkoušet mnoho japonských zábavných her, zúčastnit se workshopů a eventů. Na festivalu byla také možnost zhlédnout několik divadelních představení Matsuri a přiučit se pár užitečných dovedností.
DDR? Jednou z hlavních složek japonského festivalu byly taneční hry DDR, ve kterých se soutěžilo a ze kterých si návštevníci návštěvníci díky prvnímu místu mohli odnést zaslouženou výhru – pady (taneční podložka DDR). První krůčky Advík udělal díky pomoci pana Fořtíka (dlouhodobý organizátor Pragoconu a bývalý předseda Mensy, – pozn. red.). Už v prvních chvílích strávených v areálu festivalu jsem si uvědomila, že záměr organizátorů plně vyšel. Všude kolem mě pobíhaly lolitky nebo nadšenci cosplay soutěže, což je stylizace do své oblíbené postavy z filmového žánru anime, tudíž se všichni návštěvníci rázem ocitli v úplně jiném světě, ve kterém nalezli jak nové přátele, tak i nezapomenutelné zážitky. Na festivalu běželo zároveň několik linií – místností nebo stanovišť s různými tématy – kde probíhaly přednášky, workshopy nebo burzy. Některé trvaly celých pět dní a jiné pouhý den. Zajímala jsem se o linii Impro cirkus, jejíž zázemí se nacházelo na venkovním pozemku školy. Jejich program se víceméně skládal ze samých workshopů. První den jsem se zúčastnila workshopu Commedia dell´arte, kde lektoři seznámili účastníky s typy a charaktery postav italského divadla. Šlo hlavně o zachycení správného postoje a situací, ve kterých se často objevoval vychytralý sluha Harlekýn nebo venkovský balík Truffaldino. Pomocí scének lektoři nastínili i několik dalších charakterů: Pantalona či Dottora. Protože se Commedia dell´arte hrála zpočátku v maskách, všichni návštěvníci si mohli jednu takovou půjčit a přesvědčit se, že svůj výstup na mimice nepostaví, a proto museli zapojit do hry celé své tělo a zveličená gesta. Při scénkách vznikaly nové nápady, které se díky přítomným vyvíjely k dokonalosti. Všichni překonávali své hranice kreativity a vyzkoušeli si, jak těžké je sehrát scénky bez jediného slůvka a mimiky. Protože jsem byla z workshopu příjemně překvapená, zjistila jsem si o Cirkusu impro více informací. Vznikl v roce 2009 kolem divadelní sekce na letních kempech Mensy ČR. Jeho členové se zabývají fyzickým divadlem – pohybovou improvizací, spontánními tanci, alternativním herectvím, akrobacií, prací s hlasem i vytvářením různé hudby a rámusu. Další den probíhal speciální program Control(s). Herci si vymezili prostor, okolo kterého jsme se my diváci posadili na trávu a sledovali pobíhající herce během příprav. Představení bylo postaveno na příběhu o putování Dona Quijota a jeho věrného sluhy Sancho Panzy, jenž se pokoušel svého pána chránit před realitou a bídáky, kteří chtěli získat jeho milovanou Dulcinelu. Do představení byly vkládány různé vsuvky – tanec s Dulcinelou, vstupy vypravěče, Sancho Panza a malý kouzelník s diabolem a kreace s poikami. Don Quijot byl oblečen do zbytků krabice a Sancho Panza do roztrhaných šatů. Neustále s sebou nosil pánvičku na provázku. Jeho role byla nejkomičtější představitel navíc a vynikal nadáním pro improvizaci, která rozechvěla nejednu bránici. Celé vystoupení netrvalo víc než půl hodiny. Technika občas selhávala, ale to uvolněné atmosféře vůbec na intenzitě neubralo. Další dny v rámci linii Impro cirkus pokračovaly v hravém duchu workshopů – malování na obličeje, capoiera, analýza pohybů. Těch jsem se bohužel nezúčastnila, stihla jsem už jen jediný workshop týkající se artistických dovedností Poi, který probíhal ve dvou dnech. Šlo o to, že mi lektoři dali ručně vyrobené poiky z punčoch, ve kterých byl tenisový míček, a mým úkolem bylo, abych zkusila pohyby, jež nám byly předvedeny. Některé se zdály dost zákeřné, ale s pomocí lektorů, kteří se první den věnovali každému zvlášť, vysvětlili základy a potom rozvíjeli naučené dovednosti, se všchno zvládlo.Večer nám předvedli, jak se dá náš nově nabytý um zužitkovat ve fireshow. Poslední den byla přednáška zkombinovaná 
s workshopem Vše o fireshow, kde lektoři vysvětlovali základní techniky. Upozorňovali na úskalí a dávali různé tipy užitečné při fireshow. Zapojili i názorné ukázky, u kterých si mohli návštěvníci prakticky vyzkoušet nově získané informace. Tři kjógeny Mimo Improvizovaného cirkusu se na japonském festivalu Advík 2010 objevilo i Malé divadlo kjógenu. Vystupovalo v rámci japonské slavnosti Matsuri. Celý soubor se skládal ze tří herců a jednoho hosta. Tentokrát účinkující vystupovali na čtvercovém vyvýšeném pódiu, které mělo k pravému a levému rohu přistavené mikrofony. Na první pohled herci uchvátili jen tím, že se postavili na pódium. Všichni měli perfektně padnoucí kimona. Pohybovali se pomocí miniaturních krůčků, v kolenou byli pokrčeni a jejich záda připomínala rovná prkna. Pravým významem slova kjógen chápeme kulturní grotesku samurajských dob. Soubor sehrál kjógeny tři. V prvním hráli tři herci. Šlo o mistra, který radil svému učni. Bohužel jeho rady pokaždé pochopil a hlavně použil špatně. Díky jeho přešlapům vznikla pro mistra a jeho návštěvníka velice trapná, ale pro diváky zábavná situace. Herci bravurně ovládli svou mimiku, nepovolili ani při zábavných scénách. Zachovali si během kjógenů kamennou tvář a díky tomu znásobili prožitek z grotesky. V dalším vystoupení hráli pouze dva herci. Šlo o pána a jeho sluhu. Pán si zavolal svého sluhu a vyslal ho do vzdálené vesnice pro vodu z jezera, aby mohl se svými přáteli popíjet čaje. Sluha si na svého pána vymyslel lest, díky které by nemusel chodit až ke vzdálenému jezeru. Sdělí proto pánovi, že u jezera straší. Pán na strašidla nevěří, proto se pro vodu vydá sám. Prohnaný sluha na něj u jezera v převleku strašidla čeká a klade si podmínky. Po čtvrthodinovém rozmlouvání jeho lež praskne a pán mu to vrátí i s úroky. Při tomto kjógenu soubor sklidil chválu nejen od účastníku Advíku, ale i od diváků z přilehlých paneláků. Očividně představení hodně zapůsobilo a oba herci se usmáli i na diváky z vyšších pater. V posledním vystoupení hráli dva herci a jejich host. Celá scénka se zabývala příkazem pána, který chtěl po sluhovi aby přivedl někoho, s kým by se dobře pilo saké. Sluha k pánovi přivedl neznámého souseda, pán se octl v rozpacích a přikázal sluhovi, ať dělá a říká přesně to, co mu pán poručí. Sluha jeho příkazu uposlechl do puntíku a vznikla z toho obrovská katastrofa, ze které si odnesl největší újmu zmatený host. Poslední groteska získala největší potlesk. Soubor se rozloučil a pozval všechny účastníky na workshop, který se v září uskuteční v Praze. Do budoucna bych se rozhodně chtěla zúčastnit workshopů Improvizovaného cirkusu kvůli jeho výbornému a svěžímu přístupu k věci a získání nových dovedností. Neváhala bych se podívat na další vystoupení Malého divadla Kjógenu, protože přenášejí prostřednictvím svých vystoupení starého ducha japonských samurajských dob.
