První premiéra ostravského baletu v podobě dlouho očekávané inscenace Národního divadla moravskoslezského Dva světy / jeden svět spojující choreografie tří špičkových choreografů (Jiří Kylián, Ohad Naharin, Itzik Galili) proběhla ve čtvrtek 17.11 a v sobotu 19.11. Inscenace má v podtitulu dobře známý piktogram pro ženské a mužské pohlaví odkazující na vzájemný vztah těchto dvou světů.
Dramaturgie baletu NDM již delší dobu není sestavena pouze z klasických baletů tančených na špičkách. Umělecké vedení se nebojí dávat prostor moderním věcem, jako například již odderniérované inscenaci Návraty domů, ve které se úplně poprvé v Ostravě předvedl uznávaný choreograf Jiří Kylián.
Jak jsem již předeslala, inscenace je složena ze tří bloků, věnujících se buď výhradně mužům, nebo ženám. První, pod názvem B/olero, je čistě ženská. Tancují ji pouze dvě tanečnice (Nataša Novotná, Adi Salant) oblečené do jednoduchého černého body, čímž vynikne mistrná práce s tělem až na pokraji lidských možností. Choreografii doprovází vynikající hudba Maurice Ravela, zde ovšem v neotřelé úpravě Isao Tomity pracujícího především se syntetizátory. Úprava spojuje svět umění se světem techniky a vytváří z nich jeden plynulý symbiotický celek.
Dva následující celky pro mě představovaly obrovský zážitek plný emocí, a to každý svým jedinečným způsobem. Choreografie Falling angels českého choreografa Jiřího Kyliána se řadí mezi špičku současného tance a je opět ženská. Tentokrát na jeviště vpluje osmice tanečnic tančících na minimalistickou hudbu složenou pouze z bubnů (Steve Reich). Kylián do choreografie vkládá změny v tempu, které se v hudbě neobjevují, proto tato choreografie vyžaduje dokonalé soustředění po celou dobu tance. Stále se opakující úderné bubnování je postaveno do kontrastu s všeobecným vnímáním ženského těla jako něčeho jemného, křehkého, ladného. Zároveň dává prostor tanci jako takovému žít si vlastním životem nezávisle na hudbě. Dívky pracují jako dokonale sehraný tým padajících andělů, který se ale skládá z jednotlivých osobností – po dokonale přesném společném tanci přichází sólové výstupy děvčat. Fyzicky i psychicky náročnému Falling angels se zaslouženě dostalo bouřlivé standing ovation.
Po těchto dvou vystoupeních následuje přestávka, která je dle mého názoru zbytečná. Po ní přichází ryze mužská choreografie SUB izraelce Itzika Galiliho. Energií a testosteronem sršící choreografie je dravým tancem složeným z vizuálních prchavých obrazů, při nichž se divákům tají dech. Jak je při moderním tanci zvykem, tanečníci jsou do půl těla svlečení, což dává možnost divákovi sledovat lidské tělo ve všech jeho podobách. Tanec je zde silovější a přesně souzní s hudbou Michaela Gordona. „Neuvěřitelná gradace energie, kombinovaná s náhle se objevujícími momenty rozjímání: Galili ve své nejlepší podobě,“ napsal nizozemský zpravodaj De Volkskrant a nelze jinak, než souhlasit.
Vrcholem celého večera je práce se světly. Jelikož je scéna holá, vynikne odkrytá syrovost divadelního prostoru. Se světelnými efekty to ale funguje dokonale. Falling angels zaznamená hned několik desítek (!) světelných změn, přesně modelující ženské tělo, fosforeskující zář či pruhy světla doplňují sólové výstupy děvčat. B/olero, laděno příjemně do lehce zelené, si hraje se stíny odrážejícími se na holých stěnách. V SUB světelný design jen doplňuje dynamiku a výbušnost mužské energie.
Inscenace Jeden svět / dva světy přináší vhled do světa mužů a žen, při kterém si ovšem uvědomíme, že se od sebe zas až tak neliší. Hlavně jde o snahu lidem ukázat nové techniky tance a neotřelé způsoby neverbálního vyjadřování. Na jevišti se míchá velké množství emocí, obrazů a pohybu, vytvářející kolotoč lidského bytí. Z této inscenace jde vidět, že ostravský balet chce jít zase o krok dál a jestli bude pokračovat v téhle velmi vysoko nasazené laťce, může se stát platformou pro čím dál oblíbenější pohybové divadlo složené právě z moderního tance.
Národní divadlo moravskoslezské – Divadlo Jiřího Myrona – Dva světy / jeden svět. Choreografie: Ohad Naharin (B/olero), Jiří Kylián (Falling angels), Itzik Galili (SUB). Kostýmy: Alla Eizenberg (B/olero), Joke Visser (Falling angels), Natasja Lansen (SUB). Hudba: Maurice Ravel, Isao Tomita (B/olero), Steve Reich (Falling angels), Michael Gordon (SUB). Světelný design: Ohad Naharin (B/olero), Jiří Kylián – koncept, Kees Tjebbes – realizace, Joost Biegelaar – adaptace (Falling angels), Itzik Galili (SUB).
Premiéry 17. a 19. 11. 2016. Psáno z premiéry 19. 11. 2016.
FOTO: Martin Popelář.
