Ve dnech 11. a 12. listopadu proběhne v Ostravě druhý ročník festivalu Norma, jehož cílem je prezentovat autorské divadelní projekty a zároveň trendy současného umění. Festival připravuje ve vzájemné spolupráci pražské Studio Hrdinů a ostravská platforma pro současné umění PLATO. Ještě před začátkem jsme vyzpovídali uměleckého ředitele Studia hrdinů Jana Horáka, který je dramaturgem festivalu.
První ročník jste realizovali v netradičních divadelních prostorách industriálních Dolních oblastí Vítkovic, letos se chystáte oživit bývalý objekt Bauhausu, který je už několik let veřejnosti uzavřen. Jakou úlohu má v celkové dramaturgii festivalu právě volba místa konání?
To, že druhý ročník festivalu Norma proběhne v prostorách Bauhausu, je pro nás velká výzva, jsem rád, že máme možnost oživit takto specifický prostor. Industriální prostory Dolních Vítkovic jsou fascinujícím místem s teď již dlouholetou divadelní, potažmo uměleckou, historií, která toto prostředí v podstatě předefinovala. Postapokalyptický rozměr opuštěného hobbycentra v centru Ostravy je přitažlivým prostředím pro divadlo, ale není dramaturgický záměr oživovat výjimečné prostory jako je tomu například u festivalu 4+4 dny v pohybu.
Minulý rok proběhla během festivalu uvolněná debata o vzájemném ovlivňování konceptuálního umění a divadla, které se účastnili také aktéři některých prezentovaných projektů. Rovněž letos je v programu naplánovaná diskuze. Jaké téma jste zvolili pro letošní ročník a co bylo podnětem?
Myslím, že přirozeně navážeme na debatu z minulého roku, věřím, že toto téma není vyčerpané a těším se na nové podněty od nových debatujících. Zároveň je to svobodná platforma k dialogu, takže se debata může rozvinout i jinými směry. Je to především o setkání umělců s diváky a o vzájemném dialogu.
Vzhledem k tomu, že šlo loni o první ročník, bylo zřejmě velmi důležité, jak projekt přijme publikum, jak obstojí dramaturgický výběr inscenací, jestli bude festival v silné konkurenci divadelních festivalů výhledově udržitelný i pro případné další ročníky. Došlo na základě loňských poznatků k nějakým změnám?
Nedošlo, velmi mě potěšilo soustředěné publikum první Normy. Myslím, že to byl oboustranný zážitek, a to především proto, že diváci přijali Normu jako dramaturgický celek a ne jako přehlídku jednotlivých divadelních představení. Byl jsem sice trochu skeptický, zda se nám podaří druhý ročník z finančních důvodů realizovat, teď kdy se zdá, že by vše mělo proběhnout tak, jak je plánováno, se již velmi těším na příští ročník, ke kterému již vzniká dramaturgická koncepce.
Vaše tvorba je spojována s divadelní scénou Studio Hrdinů. Společně s festivalem Norma má mnoho společných jmenovatelů – akcent na výtvarnou podobu inscenací, autorský podíl, mezinárodní spolupráci, hledání nových možností činoherního divadla, … Jsou projekty uváděné na festivalu inspirací i pro inscenace Studia? Plánujete navázat bližší spolupráci s některými tvůrci letošních projektů?
Ty světy jsou samozřejmě určitým způsobem provázány, Iza Stosztak prezentovala svou starší práci ve Studiu Hrdinů v rámci přehlídky současného polského pohybového divadla letos v říjnu. S členy CrewCollective průběžně spolupracujeme. Dominik Gajarský je podepsaný převážně jako autor hudby u režií mých a Michala Pěchoučka. Rovnítko se ale mezi ně položit nedá.
Oproti loňskému roku, kdy převládaly inscenace z Polska, se letos mimo polské tvorby objevuje projekt i z Holandska. Odkud pramení ta vazba na polskou produkci a proč padla další volba právě na holandskou taneční performanci Bokko?
K polskému divadlu mám přirozeně blízko, společně s divadlem německé jazykové oblasti ho považuji za průkopnické a inspirativní. U polského divadla mě zajímá především jejich pohybová a performativní linie, v rámci které se nebojí narušovat formální dokonalost a vydávají se směrem k žánrové synkrezi. Tato linie není v rámci polského divadla dominantní, je ale velmi výrazná. Bokko jsem vybral jako zakončení prvního dne, který je zaměřený na střetávání kultur. Balet bagrů, kromě své Schlemmerovské linie, pracuje s jistou licencí, s až budhistickým rozměrem. Skugga Baldur se snaží převést do Čech Islandskou ságu a projekt Bokko velmi uvolněně korejský popkulturní fenomén. Zároveň by měl vytvořit atmosféru pro následnou party, která by měla oslavit znovuotevření Bauhasu, tentokrát pro kulturu.
Kladete důraz na to, že festival má být vnímán jako jeden dramaturgický celek. Jak by se dal letošní program charakterizovat a co jednotlivé inscenace tematicky či jinak spojuje?
Jak jsem zmínil výše, první den je volně zaměřený na střetávání kultur a všechna tři představení mají velký divácký potenciál. Druhý den bude komornější a nabídne tři rozdílné podoby současného pohybového a performativního divadla. Všechna představení se budou realizovat na jednom místě, takže to bude produkčně velmi náročné, ale umožní to divákovi nahlédnout do zákulisí vzniku divadelního festivalu. Ideálem je společně strávený čas tvůrců a diváků.
FOTO: Webové stránky festivalu Norma a Studia Hrdinů
