Zpět na výpis článků

Mrazivý příběh jednoho snu

Mrazivý příběh jednoho snu  královéhradecké Divadlo Drak přivezlo na letošní ročník Divadelního světa Brno autorskou inscenaci dramaturga Tomáše Jarkovského a režiséra Jakuba Vašíčka Amundsen kontra Scott. Po výtečném Posledním triku Georgese Mélièse, kterého představil soubor Divadla Drak na festivalu v loňském roce, jde opět o životopisnou inscenaci vycházející z reálných deníkových záznamů.

Jak název napovídá, inscenace Amundsen kontra Scott vypráví dobrodružný příběh o dobývání Jižního pólu na počátku 20. století. Tehdy spolu vedli závod o to, kdo první vstoupí na tento pomyslný bod   nehostinné krajině, známý dobyvatel Nor Roald Amundsen a britský námořník a polárník Robert F. Scott. Skupina druhého jmenovaného sice svůj boj o prvenství prohrála a odvážná výprava je nakonec   stála i život, zanechali však budoucím generacím jedinečné svědectví ve formě strhujícího deníku, který mapoval jejich cestu. Právě z něj vychází inscenace Draku, ačkoli s mnohými historickými fakty je   zacházeno velmi volně. Inscenace tak není zcela přesnou rekonstrukcí této historické události, ale rozhodně je jejím dostačujícím a působivým zpracováním.

Příběh začíná, když Robert Scott (Václav Poul) večeří se svou ženou (Ivana Bílková) a sluha mu nečekaně na stůl přinese telegram pod jídelním poklopem. Zpod něj vykoukne hlava Amundsena (Filip Huml) se slovy: „Jedu na jih, s úctou Amundsen.“ Scott vzkaz bere jako výzvu, rozloučí se se svou ženou, která sice nenadálou situaci nese nelibě, a následuje Amundsena do díry pod poklopem. Dobrodružná cesta je tak zahájena.

Po této úvodní situaci došlo k zásadní přestavbě scény. V pravé části jeviště byl vystavěn malý kout se stolem, lampou a židlí. Jediné útulné místo na scéně. Ke stolu se posadila představitelka Scottovy manželky a začala si číst jeho deník. Následně se jako kniha rozevřely paravany v centru jeviště a za nimi se objevil nový, ze tří stran uzavřený prázdný prostor. Jeho boky kryly volně pověšené bílé závěsy, podlaha byla také bílá a mírně zkosená. Zadní prospekt byl variabilní, tvořilo jej několik řad závěsů, které se postupně mohly rozevírat a zavírat.

Ústřední jednání tvořil sled jednotlivých etud, který v chronologickém pořadí zjednodušeně zobrazoval určité úseky Scottovy výpravy.  Některé části byly zpracovány herecky, jiné pomocí plošných loutek,  stínohry nebo projekce a kresby. To dodávalo představení dynamiku a spád, zároveň tím bylo možné pomocí zkratky zobrazit vše podstatné. Inscenátoři se nevyhnuli ani zobrazení tragických a dojemných momentů, především v závěru, kdy postupně umírají jednotliví členové výpravy. Oproti tomu v první půli, která představuje  teprve cestu k pólu plnou nadějí, se objevuje několik komických a    odlehčujících scén, například když polárníci sedí ve stanu a pijí čaj  tak, že si vloží sáčky do úst a napijí se vody, nebo když se ukáže, že jeden z výpravy má s sebou velkého plyšového medvěda.

Atmosféra představení byla velmi mrazivá, musím přiznat, že chvílemi jsem se těšila ven do parného odpoledne. Hlavním strůjcem  této  atmosféry byla zcela jistě hudební složka, o kterou se postarala Barbara Humel, která coby „tajemná sněhová dívka“ podkreslovala  jednotlivé situace svým až mystickým zpěvem, jenž vyvolával mrazení v zádech. Výborná byla také přesně načasovaná  práce se  zvukem. Například když v první scéně sedí manželé u stolu, je slyšet déšť a ve chvíli, kdy je zvednut poklop se ozve ledový  vítr, nebo při  opakovaném gagu otevírání a zavírání stanu, kdy se podle toho mění hlasitost větru.

Amundsen kontra Scott je rozhodně působivou inscenací, která velmi dobře kombinuje klasický herecký projev s prací s loutkou a  jinými vizuálními efekty. Zcela jistě potěší mnohé věkové kategorie. Ačkoli o dobývání Jižního pólu mnozí slyšeli, Scottův příběh odvahy  a porážky možná tak známý není a tato inscenace je příjemným způsobem, jak jej přiblížit.

 

Divadlo Drak Amundsen kontra Scott. Režie: Jakub Vašíček. Dramaturgie: Tomáš Jarkovský. Scéna a loutky: Kamil Bělohlávek. Kostýmy: Tereza Venclová. Hudba: Ondřej Müller.

Premiéra 11. října 2014 v Divadle Drak v Hradci Králové. Psáno z představení na Divadelním světě Brno dne 27. května 2016.

 

Foto: archiv Divadla Drak