Brněnský festival scénického čtení divadla Feste Specific 2016, věnující se v letošním ročníku současné finské dramatice, se nachýlil do své druhé poloviny a v pondělí 23. května přinesl text dramatičky Marie Kilpi To je ale nemilé z roku 2005. Hra byla v roce 2007 zvolena nejlepším novým dramatickým textem na festivalu Theater Treffen v Berlíně. Poté byla inscenována například v berlínském Divadle Maxima Gorkého, ve vídeňském Burgtheatru či v Národním divadle v Helsinkách. Na mnoha dalších místech byla uvedena formou scénického čtení.
Maria Kilpi ve svém komorním dramatu vypráví příběh o mezigeneračním odcizení mezi babičkou a vnučkou, jejich neschopnosti komunikovat a porozumět si. Text je stavěn jako minimalistický dialog, který se svou formou podobá až absurdnímu dramatu. Často využívá opakování frází a zacyklenost vypravování, chybí v něm interpunkce i velká písmena.
Příběh se odehrává během Vánoc, které dívka Laura tráví společně se svou babičkou. Z rozhovorů je patrné, že dívka na návštěvy nejezdí často, což babičku mrzí, jelikož je za její společnost ráda. Obě ženy spolu vedou nepřetržitý rozhovor, který je ale prázdný a neosobní. Babička se snaží vyprávět dívce o svém životě a zážitcích, zajímá se o dívčiny potřeby, ale ta na ni reaguje spíše jen ze slušnosti. Jediným tématem, které upoutá její vědomější pozornost, a to jen proto, že se týká jejího školního projektu, je babiččino vypravování o minulosti a domu na druhé straně řeky, kde kdysi žila, ale válka oba břehy striktně oddělila státní hranicí. Vzájemná možnost porozumění si je také narušena jejich odlišným přemýšlením, zatímco babička si všímá počasí, dívka sleduje především čas. Když se tak mají rozhodnout kdy a jakým dopravním prostředkem se vydají na tradiční vánoční návštěvu hřbitova, snaží se každá ustoupit od svých představ a vyjít té druhé vstříc, ale společná cesta se jim hledá těžko. I přesto, že se jedná o úplně obyčejné rozhovory o běžných věcech, lze v nich nalézt hlubokou a silnou rovinu, která nás může vést k přemýšlení, jestli naše rozhovory s nejbližšími nejsou vlastně někdy taky tak prázdné a tíživé.
Scénické čtení probíhalo opět v budově bývalé Báňské a hutní společnosti na Sukově ulici. Během představení se herci i diváci pohybovali po několika prázdných místnostech této budovy, jednotlivé prostory byly decentně ozdobeny zelenou stužkou, která zřejmě odkazovala na vánoční čas, ve kterém se vyprávění odehrává. Ten připomínala i reprodukovaná finská pravděpodobně vánoční píseň, která sloužila jako předěl jednotlivých scén.
V provedení Divadla Feste se textu neujaly ženy, jak by se nabízelo, ale muži. Postavu babičky četl Jiří Honzírek a vnučku Filip Nuckolls, který stojí i za režií. Textu se ale tento fakt nijak nedotknul. Herecký projev byl prost jakýchkoli akcí a výrazného jednání, veškerá interakce mezi postavami byla pouze slovní. Herci udržovali oční kontakt jen se svými papíry s textem, nikoli mezi sebou. Často je dokonce dělila větší vzdálenost, skupinka diváků nebo zeď. I když v některých situacích seděli nebo stáli vedle sebe, stále byl silně cítit pocit odloučení, vzdálenosti a smutku.
Právě ona strohost a obyčejnost textu, v kombinaci s absencí jednání a prázdným prostorem, nabízí příležitost pro zapojení divákovy fantazie. Samotný text je velmi obrazotvorný, předčítány byly také scénické poznámky a popisy prožívání, jednání a prostředí. Diváci se po prostoru mohli pohybovat zcela volně a sami se tak rozhodovat, jestli se chtějí postavit na místo, odkud mohou herce dobře vidět, nebo zda budou jen poslouchat. Zcela jistě se nejsilnějším prvkem tohoto scénického čtení stala celková atmosféra. Zatímco obsah slov se po skončení představení z paměti pomalu začal vytrácet, tíživé pocity přetrvaly. Otázkou je, zda by to tak mělo být.
Hra To je ale nemilé je velice aktuálním a silným textem, zvlášť v kontextu dnešní hektické společnosti, kdy jsou stále více patrnější propastné rozdíly mezi jednotlivými generacemi a mezilidská komunikace je výrazně ovlivněna rozmachem sociálních sítí. Dotýká se také tématu osamocení seniorů a rizik s tím spojených.
Divadlo Feste – To je ale nemilé. Autor: Maria Kilpi. Překlad: Otto Kauppinen. Režie: Filip Nuckolls.
Česká premiéra 23. května 2016 v 19 hodin v budově Ředitelství Báňské a hutní společnosti, Sukova 4, Brno. Psáno z premiéry.
Foto: Archiv Divadla Feste
