Tři dny plné divadla, osm divadelních souborů z osmi zemí a dva vyhlášené pražské prostory. To vše je šestnáctý ročník Mezinárodního festivalu nezávislých a amatérských divadel Apostrof, který včera v podvečerních hodinách odstartoval. Již během zahájení vládla mezi soubory, organizátory a diváky uvolněná atmosféra, přesně tak, jak si ředitel přehlídky Akram Staněk předsevzal. Během prvního dne se nám představily se svými inscenaceni dva soubory. Na úvod jsme zhlédli strhující drama Má Sofie v podání íránského souboru Theatre Pearl v experimentálních prostorách Roxy/Teatro NoD a po přesunu do Divadla Na zábradlí první den uzavřelo představení Den osmý Divadla Continuo, jedinného českého souboru.
Příběh ženy, která se obětovala pro lásku …
„Sofiin jediný zločin je láska a oddanost.“ (Morvarid Ramezani)
Úvodem do Apostrofu nám bylo téměř filmové drama Má Sofie podle skutečného příběhu ženy, jež se z lásky přiznala k vraždě, kterou nespáchala. Hlavní hrdinka hluboce milovala ženatého muže. Byl pro ni ideálem, cestou k Bohu a tato láska, probíhající především v duchovní rovině, ji nakonec stála život.
Hru napsal íránský dramatik Nasrollah Ghaderi, který se ve svých dílech zabývá hodnotou žen ve společnosti. Děj se odehrává ve vězení, kde si Sofia znovu a znovu přemítá příběh své lásky a zároveň se snaží přesvědčit okolí o své nevině. V její beznadějné a bezvýchodné situaci jí nikdo nenaslouchá a zády se k ní otočí i onen vyvolený. „Pro mě je to spíše příběh jedné zamilované ženy, než hra s politickým podtextem,“ sdělila režisérka, scénografka a představitelka hlavní hrdinky Morvarid Ramezani v rozhovoru pro festivalový zpravodaj.
Představení mělo pohlcující atmosféru. Iluzi vězení tvořil kruh zavěšených pruhů zrcadel, v nichž se symbolicky odrážel Sofiin osud a zároveň vzbuzoval určitý pocit ostrosti a nekompromisnosti okolí. Pokaždé, když se odsouzená ve svých velkých emocích křečovitě držela oněch zrcadlových mříží, vypadalo to, že začne téct krev. Neuvěřitelně fungující scénu ještě umocnil zvuk kapající vody a brilantní herecký výkon hlavní protagonistky. Dokázala se s postavou naprosto ztotožnit. Ukázala celou řadu skutečných emocí a na konci bylo vidět její naprosté vyčerpání.
Vyšší moc a neovlivnitelný čas…
„This is the happiest day of my life!“ (král)
Tři příběhy o neovlivnitelnosti osudu ze starověkých textů a výborné spojení herce, loutky a živé hudby. To byly základní kameny druhého představení Den osmý. Inscenaci vytvořila mezinárodně nezávislá divadelní skupina Continuo (ČR) na motivy nejstarších písemných zmínek o lidské historii. Řeší v ní lidský úděl, touhu překročit hranice a současné podléhání hlasu zla. Hrdinové třech linií nedokáží ovlivnit čas ani svůj osud. Vše končí téměř stejnou situací jako začíná.
Hercům se podařilo dokonale propojit postavu s akcí loutek, fyzickým herectvím a živou hudbou. Právě toho spojení zaujalo nejvíce. „Líbila se mi souhra herců s loutkami, jejich propojení. Pro mě byl vztah mezi těmito dvěma základními elementy velice zajímavý a skvěle fungoval ve spojení se zvuky. Tělo, hudba, loutky – všechno bylo propojené. V tomto ohledu to asi bylo to nejlepší, co jsem kdy viděl,“ pochválil své kolegy jeden ze členů brazilského souboru Teatro Didático da UNESP & Teatro de Brancaleone.
První den se bezesporu povedl. Nálada byla, i přes závažnost témat inscenací, uvolněná, přátelská a domácká jako bylo předesláno. Dnes jsou na programu hned tři představení, v nichž se nám přiblíží soubory z Polska, Brazílie a Itálie. Nezbývá tedy než čekat, čím nás tyto soubory překvapí a jaké další pojetí divadla předvedou.
Foto: Petr Hyka
