Pokud by někoho zajímalo, jak to vypadá, když se sejdou tři antická dramata v jedné komedii a začnou spolu komunikovat, olomoucké Divadlo na cucky má přesně pro vás odpověď. Je jí inscenace Tragédi pod taktovkou režiséra Šimona Spišáka, který se zde mimo jiné podílel například v roce 2019 na inscenaci Tři oříšky. Rozhodně se v tomto případě nejedná o žádnou klasickou tragédii, právě naopak. Inscenace se sice zabývá hlavními postavami antických děl, ale nenechává na nich nit suchou, přičemž hlavní probíraná témata, jako je smysl a role divadla nebo konzumní přístup k umění, zasazuje do současnosti.
Tragédi se v „Cuckách“ hrají od května minulého roku a za tu dobu stihli vyměnit herečku Kláru Bulantovou
za Miladu Vyhnálkovou, chemie však mezi herci zjevně funguje a navzájem se ve stavění komických situacích a zcizování antického substrátu skvěle doplňují. Nejlépe jejich souhra vyniká při všemožných (nejen) slovních přestřelkách mezi všemi třemi herci, představujícími krále Oidipa (Jakub Spišák), Antigonu (František Maňák) a Elektru (Vyhnálková). Každý z nich má zároveň svůj jedinečný charakter, či spíše příběh odvozený z dochovaného korpusu antických tragédií, zároveň postavy tragédii coby statusový divadelní žánr téměř neustále komentují a zcizují. Například tak, že si mezi sebou svoje příběhy vyprávějí, porovnávají, ale také kritizují, jako při rekapitulaci děje Eurípidovy tragédie Elektra, kdy Vyhnálková ostatním hrdě ukazuje metronom coby prostředek skvěle ilustrující nemilosrdný tok času. Ostatní dvě antické postavy jsou nadšené a Oidipus hned začne uvažovat, že by se mu přístroj taky hodil. Děj díky tomu působí neuvěřitelně živě: každou chvíli sledujeme osud jiné postavy, které se navzájem překřikují a předbíhají v touze sdílet s publikem právě a pouze ten svůj, v jejich představách zřejmě jedinečný příběh. Použité prostředky antickou tragédii připomínají, ovšem subverzivním způsobem. Dialogy jsou přednášeny archaickou mluvou, za kterou by se nemusel stydět ani mistr Yoda z Hvězdných válek, a tak často vyžaduje plnou pozornost posluchače, aby pochopil, co se tím snaží básník říci. Jsou tu samozřejmě známé postavy z antických dramat, antické tuniky, patos a další jevištní konvence starořeckého divadla, například že postava nemůže umřít na scéně. Vedle toho však tuhle projede autíčko na ovládání, tamhle zazní populární písnička a jindy zase sledujeme herce, jak koukají na videoprojekci sebe sama.
Ač se tak inscenace točí okolo starých klasických děl, její myšlenka samotná je vlastně velmi aktuální. Mezi jednotlivými příběhy antických hrdinů a hrdinek a parodií sebe sama se vyjevuje divadlo o divadle, které s vtipem a nadhledem pojednává o tom, proč a co na divadle lidi vlastně zajímá, což se také explicitně sdělí hned v první scéně, když se Spišák coby dítě ptá maminky-Vyhnálkové, proč vlastně lidi chodí do divadla (matka na otázku jen mnohovýznamově mlčí). Jedním z nejsilnějších momentů představení je v této souvislosti scéna, kdy herci rozbíjejí čtvrtou stěnu mezi jevištěm a hledištěm na prach a vyzývají diváky k dokumentaci inscenace a její propagaci na sociálních sítích Divadla na cucky. Je to moment, při kterém se do hry aktivně zapojují i diváci, kteří tak mohou názorně zakusit jedno z dalších důležitých témat inscenace, a sice neustálou nutnost sebeprezentace a sebekomodifikace ve světě současného umění. Herci zaujímají pózy před fotoaparáty diváků a povzbuzují k jejich dokumentaci, což část publika ihned nadšeně provádí.
Tragédi jsou inscenací, která staví na klasických antických dramatech a zároveň je také v průběhu rozebírá až na kost. Pro znalé diváky je plná perliček a narážek na původní díla, které by však méně znalý divák mohl snadno přehlédnout. Nicméně porozumění metadivadelním odkazům není podmínkou si představení vychutnat – jeho komická stránka a aktuálnost probíraných témat je natolik všeobecná, že si i ti, koho antika zrovna neoslovuje, přijdou na své. Pokud se tak vírem jmen, narážek a dějových zvratů nenecháte znejistit, čeká na vás solidní, humorem napěchované představení o divadelním světě, jeho publiku a tom, jak je důležité mít dobrý příběh a umět ho prodat.
Autor je studentem 2. ročníku bakalářského programu Divadelní studia na Katedře divadelních a filmových studií Univerzity Palackého v Olomouci.
- DIVADLO NA CUCKY – Tragédi
- Režie: Šimon Spišák
- Scénografie a kostýmy: Karel Czech
- Scénář: Šimon Spišák a kol.
- Hrají: František Maňák, Jakub Spišák, Milada Vyhnálková
Premiéra 10. května 2024, psáno z reprízy 6. dubna 2025.
FOTO: Vojtěch Šoula
