Jedním z nejvíce myšlenky podněcujících představení na letošním Divadelním festivalu v Kutné Hoře byla lecture performance Making of a Man, která proběhla na malé scéně Tylova divadla. Jde o jeden z vedlejších projektů australské queer umělkyně Quindell Orton. Tu je aktuálně možno vidět vystupovat hlavně v německojazyčných zemích a ve střední nebo ve východní Evropě. V roce 2008 se Serenou Chalker spoluzaložily skupinu Anything Is Valid Dance Theatre, s níž se zaměřují na site specific a imerzivní performance.
Quindell Orton se zabývá mimo jiné kulturní konstrukcí identity. Způsoby, jak lze různě vnímat sociální fenomény. Dále zkoumá, jak tělo jako souhrn procesů interaguje v různých prostředích a jak různé sociální faktory ovlivňují tělo fyzicky i psychicky a jak naopak tyto procesy ovlivňují vnější realitu. Inscenace Making of a Man zkoumá sociální konstituci identity: provádí dekonstrukci a rekonstrukci toho, jak je v dnešním světě vnímaná maskulinita. Svoji performativní přednášku rozdělila do sedmi kapitol, sedmi oblastí, které z odlišných pohledů popisují, co to znamená být, či nebýt mužem. K podtrhnutí svých argumentů využívá záznamy rozhovorů s různými osobnostmi z různých názorových pólů. Jeden z nich reprezentuje například Paula-Irene Villa Braslavsky, německo-argentinská profesorka sociologie a genderových studií. Na tom druhém stojí rumunský šovinista a macho symbol Andrew Tate.
Orton se svléká z bílé unisex košile, pod kterou je však její tělo stále zakryto umělou maskou, barvou i
obrysem imitujícím mužské torzo. Tento doslovný i symbolický akt je důmyslným konceptuálním blendem. Tím, že performerka nejdříve vystupuje v genderově neutrální bílé košili, poté v torzu mužského těla, a nakonec zcela odhaluje své vlastní, ženské tělo, předvádí mnohovrstevnatost lidské identity, která je výsledkem složení vícera navzájem se ovlivňujících faktorů.
V přednášce je popisovaný pocit jakési krize mužství. Někteří jedinci těžko nesou, že už nejsou jediné pracující, rodiny zabezpečující a ochraňující pohlaví. Proto vyhledávají aktivity, které v nich mají probudit primální maskulinní pudy. Na jednom z videí je tak vidět skupinka nahých mužů, kteří se zoufale snaží probudit své mužství skrze přítomnost dalších nahých mužů, hlasitý ryk a společnou koupel ve studené vodě. Tyto pofidérní gender-afirmující „man“ či „warrior“ kempy, kde se takto performuje simulakrum mužnosti, se stávají čím dál více populární a iracionální strach ze zženštilosti se pomalu přelévá i do každodenního nakupování například v podobě „dude wipes“ – vlhčených ubrousků pro muže.
Dále je v prezentaci zmíněný jistý fenomén kognitivní disonance u mužů, kteří se cítí být ohroženi „mužnými ženami“ či naopak „zženštilými muži“. Ve snaze o záchranu své identity tak provádí krkolomný myšlenkový parkur, ve kterém na jednu stranu tvrdí, že trans ženy budou navždy muži, protože byli po narození prohlášeni dle vnějších znaků za muže. Pouhé performování ženské identity tak na jednu stranu prý nemůže z muže udělat ženu. O krátkou chvíli později si jsou však zase jistí v tom, že muž musí být silný, majetný, potentní, rozhodný, a kdo takový není, není ve skutečnosti žádný muž. Tyto křehké cis muže z nepochopitelného důvodu ontologicky ohrožují „butch“ (zejména lesbické) ženy, které se svým jednáním i oblékáním stylizují do „typicky mužských“ rolí. Na tomto příkladu zase Orton ukazuje, že ženy, ať už se chovají jakkoli, jsou diskurzem systematicky marginalizované a znevažované. Neustálé systematické vštěpování takové diskriminace má bránit vymanění se společenským předsudkům. Pomocí pěsti promítané na pozadí, která sestupuje shora dolů a performerka, která stojí pod ní, je srážena k zemi, ukazuje, opět skrze metaforu, pomyslnou neviditelnou ruku establishmentu. Podobně je na záznamu dětského hovoru zaznamenána autentická diskuse předškolních chlapců o hraní si s panenkami. To je doprovázeno animováním dvou figurek svalnatých Kenů bez trička. Chlapci vysvětlují, že opravdoví kluci by si neměli hrát s panenkami a je už naprosto nevhodné si hraní s nimi užívat. Hraní si s panenkami je přece pro holky nebo pro ňoumy.
Quindell Orton v Making of a Man hraje na citlivou notu velmi aktuálního a nebezpečného toxického fenoménu dnešní západní společnosti. Její přednáška, strukturující téma do přehledných kapitol, odhaluje vícevrstevnatou závažnost a nezbytnost začít řešit narůstající problém toxické maskulinity.
Autor je studentem 2. ročníku magisterského programu Divadelní studia na Katedře divadelních a filmových studií a programu Kulturní antropologie na Katedře sociologie, andragogiky a kulturní antropologie Univerzity Palackého v Olomouci.
- Městské Tylovo divadlo / malá scéna – Making of a Man
- Choreografie: Quindell Orton
- Dramaturgie: Maxwell McCarthy
- Kostýmy: Louis Caspar Schmitt
- Produkce: Rat & Tat Kulturbüro
- Hrají: Quindell Orton
Premiéra 2. května 2024 HochX Theater München, psáno z reprízy 20. září 2024 na Divadelním festivalu Kutná Hora.
FOTO: DFKH
