Zpět na výpis článků

Čeho je dcera schopná pro pomstu otce aneb Ema v Ateliéru 21

Jak silná je láska dcery k otci? Kolik potupy je jedna žena schopná snést? A kam až dokáže zajít touha po spravedlnosti? To ukazuje komorní bytová inscenace Ema odehrávají se v prostorech a pod záštitou Ateliéru 21, fotoateliéru situovaného v centru historické části Ostravy – Poruby. Příběhu podle povídky argentinského magickorealistického spisovatele Jorge Luise Borgese se režijně ujal Pavel Gejguš, dramaturg Národního divadla moravskoslezského, o dramaturgii se postarala Anna Smrčková, dramaturgyně působící momentálně v Městském divadle Kladno, v minulosti například v Divadle Petra Bezruče nebo Městském divadle Mladá Boleslav, a prostory malého bytu scénograficky zařídila za přispění kolektivu Barbora Klenová.

Ema je milující dcera. Ema je hodná holčička. Ema chce spravedlnost a dosáhne jí jakkoli. A Ema je také postava v inscenaci rozdělená mezi Andreu Zatloukalovou, Evu Štěpandovou a Emu Matýskovou. Soustředěný výkon první zmíněné mladé herečky, známé ze Slezského divadla v Opavě, která představuje ústřední Emu doplňovanou Emami obou kolegyň, vtahuje diváka do děje a v intimním prostředí dvacetičlenného publika předává přítomným Eminu dětinskou radost, žal i zlost. Eva Štěpandová představuje drsnou a krutou stránku Eminy osobnosti a působí tak v protikladu k Emě Matýskové, jejíž Ema je pro změnu jemná, dětinsky naivní a optimistická. Ema v podání všech tří hereček, jejichž interakce ilustrují Eminy myšlenky a klíčové situace, svůj detektivně vystavěný příběh chvíli zcizeně vypráví, chvíli realisticky hraje, stává se v něm sebou samou i jinými postavami, podává informace chronologicky i náhodně.

V uniformních kostýmech tvořených šedozelenými pracovními overaly, bílými teniskami a se stejně sčesanými vlasy všechny tři Emy šijí v továrně u šicích strojů, které spolu se zrcadly tvoří minimalistickou scénografii, a vzpomínají na sluncem zalité dětství kontrastující s pochmurnou současností. Představení se přitom obejde bez technické asistence a herečky před diváky neskrývají změny světel, hudby i scénografie, které naopak samy provádějí přímo na scéně. Zdálo by se tak, že Ema svůj svět dokonale ovládá, opak je ale pravdou.

Ema bývala zajištěná dcera spoluvlastníka textilní továrny, mívala idylické dětství, milujícího otce a v domě tapety se žlutými květy. Teď je z ní ale sirotek zaměstnaný v továrně u šicího stroje. Emin otec byl totiž obviněn z podvodu, vyhozen z práce a po propuštění z vězení si vzal život. Ema ale ví, že byl její otec nevinný a že pravý zločinec sedí v továrně za ředitelským stolem. Je zraněná a rozhodnutá otce i sebe pomstít. Je ponížená a je jí jedno, o kolik níž ještě klesne. Je ublížená a připravená ublížit jiným. Ema přednáší obžalobu a vykonává trest. Očistění se ale nedočká.

Ve skvěle rytmizovaném a svižně ubíhajícím, netradičně vystavěném představení postupně graduje Emina nenávist a podobně roste i divákova empatie k jejímu trápení, když sleduje Emino rostoucí odhodlání, racionalizování přípravy vražedného plánu, obětování vlastní fyzické i morální nevinnosti a i konečný výstřel. Zločin je pomstěn dalším zločinem a z Emy, dětinské a bezstarostné, se před diváky stává dospělá žena nesoucí si do života jak bolest, tak i potěšení z vykonané pomsty, která se ale neobejde bez následků.

Inscenace Ema je bezpochyby silný a výjimečný zážitek nejen zásluhou formátu bytového divadla, ale i díky podmanivým hereckým výkonům a poutavému výchozímu příběhu. Křehkost zpovědi mladé ženy umocňuje intimní atmosféra malého prostoru i nepočetného publika stejně jako blízkost hereček, které jsou od hlediště doslova na dosah ruky. V divákovi tak zůstane myšlenka na výraz v očích Zatloukalové i vůně mandarinek, jejichž význam se v průběhu představení mění z připomínky krásného dětství na symbol traumatické milostné zkušenosti, ještě dlouho po konci představení.

Autorka je studentkou 2. ročníku bakalářského programu Divadelní studia na Katedře divadelních a filmových studií Univerzity Palackého v Olomouci.


  • ATELIÉR 21 – Ema
  • Autor: Jorge Luis Borges
  • Režie: Pavel Gejguš
  • Dramaturgie: Anna Smrčková
  • Scénografie: Barbora Klenová a kolektiv
  • Výběr hudby: Eva Štěpandová
  • Hrají: Andrea Zatloukalová, Eva Štěpandová, Ema Matýsková

Premiéra 29. ledna 2023, psáno z reprízy 23. června 2024.

FOTO: Ateliér 21