Notice: Function _load_textdomain_just_in_time was called incorrectly. Translation loading for the acf domain was triggered too early. This is usually an indicator for some code in the plugin or theme running too early. Translations should be loaded at the init action or later. Please see Debugging in WordPress for more information. (This message was added in version 6.7.0.) in /home/www/divabaze.cz/www/divabaze.cz/wp-includes/functions.php on line 6121

Notice: Function _load_textdomain_just_in_time was called incorrectly. Translation loading for the email-encoder-bundle domain was triggered too early. This is usually an indicator for some code in the plugin or theme running too early. Translations should be loaded at the init action or later. Please see Debugging in WordPress for more information. (This message was added in version 6.7.0.) in /home/www/divabaze.cz/www/divabaze.cz/wp-includes/functions.php on line 6121
Myslím, tedy se svobodně rozhoduji. Anebo ne? Kápni božskou spolku Jednou – Divábáze
Zpět na výpis článků

Myslím, tedy se svobodně rozhoduji. Anebo ne? Kápni božskou spolku Jednou

V galerii PLATO Bauhaus, která bude v ostravském panoramatu již brzy minulostí, se dvacátého prvního května odehrála poslední repríza (v tomto prostoru) site-specific projektu o (ne)existenci svobodné vůle Kápni božskou spolku Jednou, z.s. Režie a dramaturgie netradiční divadelně-performativní akce se ujala Tereza Agelová (mimo jiné dramaturgyně ostravského Divadla loutek), scénografii na míru galerie vytvořila Magdalena Černá, něžnou podkresovou hudbu složil Vojtěch Lukáš, jemný light-design vytvořila Barbora Jágrová a o produkci se postaraly studentky Univerzity Palackého Klára Pavlištíková a Vendula Holčáková. V rolích dvou podcasterů, myslitelů, porodníků, studentů, diváků i sebe samých se představili Daniel Gajdoš a Zdislava Začalová.

Celá inscenace se nese v existenciálně-filozofickém duchu, když přemítá nad životem a (ne)možností svobodné volby, kterou v něm máme. Pohrávání si se svobodnou vůlí obecenstva začíná ale ještě před vstupem do prostoru performance – herci si pro diváky chodí ke vchodu a postupně jim sami vybírají místa k sezení. Po usazení posledního diváka začíná představení, jež otevírá znepokojující existenciální otázky: Je divadelní představení jako porod? A je lidské rozhodování lehké nebo složité? Existuje vůbec svobodná vůle?

Ke koncentrování na tato náročná témata pomáhá minimalistická scénografie, podtrhující architektonické řešení místnosti (která je sama o sobě uměleckým dílem, o jehož přemístění do nových prostor se nyní jedná), jež doplňuje už jen o svíčky a živé květiny. S nimi ladí jednoduché kostýmy obou protagonistů, které nechávají vyniknout hereckou akci a pohyb ve výjimečném prostoru. Podobně i jemná hudba a osvětlení, na které v rámci bourání čtvrté stěny sami herci několikrát upozorní, dotváří elegantní, čistý ráz místa, ve kterém se veškeré dění odehrává.

Místa, jehož potenciál herci využívají naplno. V nedlouhém, asi hodinovém představení kombinujícím klasickou činohru s performativními postupy se nejprve na ústředním pódiu stávají filozofy střídajícími se v rytmicky se doplňujících monolozích, následně přecházejí k přistaveným mikrofonům a mění se v moderátory živého podcastu čekající na potlesk publika, jen aby se za chvíli stali opět mysliteli a pokračovali ve svých monolozích, tentokrát rytmizovaných přesedáváním na čtyřech kostkovitých sedácích. Z takovýchto krátkých výstupů je složeno celé představení. Místy Začalová hraje studentku zkoušenou u tabule, místy Gajdoš sám sebe, třeba když vypráví historku o mrtvé ještěrce. A místy se z herců v humorné parodii návštěvy divadelního představení stávají podrážděná matka a nesmělý syn, kterého Začalová autoritativně (a tedy opět proti Gajdošově svobodné vůli) sekýruje a před zraky diváků převléká jako malé dítě. Herecká akce sympatických protagonistů je skvěle zvládnutým dominantním prvkem svižně rytmizované inscenace.

Odpověď na klíčovou otázku o svobodné vůli nabízí zmínka o experimentu se světlem a hodinami, jehož výsledek pro diváky shrne protagonistka zkoušená u tabule slovy „Mozek ví o rozhodnutí dříve, než si to uvědomí.“ Následné zapojení obecenstva lehkým cvičením – diváci ukazováčkem opisují ve vzduchu ležatou osmičku a přesně na povel herců mají zastavit, což jim ale prodleva mezi obdržením povelu a reakcí mozku a následně ruky neumožňuje – tuto myšlenku prakticky dokazuje a nutí všechny přítomné se zamyslet: Kolik svobodné vůle, zdánlivě samozřejmé věci v našich životech, nám vlastně zbývá, když nejsme schopni ani zastavit prst přesně ve chvíli, kdy si uvědomíme, že ho zastavit chceme?

S diváky se v představení pracuje i dále – herci si sedají do publika, zadávají přítomným domácí úkol a zdánlivě vystupují v hádce z rolí, stávají se obecenstvem a nám přenechávají role herců. Sami sebe i nás se přitom ptají „Proč jste/jsi/jsem sem dnes přisel, ze svobodné vůle?“ Právě práce s publikem pomáhá abstraktní téma svobody rozhodování polidštit a dodává mu na naléhavosti i poutavosti.

Inscenace Kápni božskou zanechá v divácích zvláštní kombinaci pocitů z humorného a odlehčeného přístupu k překvapivě zamotanému a silnému tématu. Při odchodu z PLATA se zkrátka nelze zbavit pocitu, že je možná vskutku pravda, že „svobodnou vůli užíváme daleko méně, než se domníváme, a jsme daleko přizpůsobivější a ovlivnitelnější, než si myslíme.“

Autorka je studentkou 2. ročníku bakalářského programu Divadelní studia na Katedře divadelních a filmových studií Univerzity Palackého v Olomouci.


  • SPOLEK JEDNOU, Z.S. – Kápni božskou
  • Režie, dramaturgie: Tereza Agelová
  • Scénografie: Magdalena Černá
  • Hudba: Vojtěch Lukáš
  • Light desingn: Petra Hlaváčová
  • Produkce: Klára Pavlištíková, Vendula Holčáková
  • Hrají: Zdislava Začalová a Daniel Gajdoš

Premiéra 29. června 2022, psáno z reprízy 21. května 2024.

FOTO: Vojtěch Šmíd a spolek Jednou, z.s.