Je to daleko? ptal se ve svém mottu letošní ročník mezinárodního festivalu PALM-OFF FEST 2023. Tím primárně odkazoval na (ne)vzdálenost stále probíhající ruské invaze a války na Ukrajině vzhledem k našemu, tedy českému geografickému kontextu. Dramaturgie festivalu se však zaměřila i na další aktuální společensko-politická témata, která se nám mohou zdát mimo náš obzor, ale nevyhnutelně se i nás dotýkají. V rámci festivalu se tak představily divadelní projekty z Moldavska, Kosova, Polska i Slovenska. Mezinárodní setkání divadel v pátek 13. října odstartoval autorský projekt Slovenského národného divadla s názvem 24. Premiéra proběhla na studiové scéně v nové budově SND v květnu 2022, necelé tři měsíce po zahájení ruské invaze na Ukrajinu, na jejíž datum 24. února 2022 odkazuje samotný název projektu.
24 s příznačným podtitulem Príbeh, ktorý je už aj náš je velmi politicky naléhavý divadelní počin, jehož základem je autorský dramatický text, který je výsledkem kolektivní práce režisérky Valerie Schulczové, dramaturgyně Dariny Abrahámové a celého hereckého ansámblu v čele se Zuzanou Fialovou, Branislavem Bystrianským, Gabrielou Dzuríkovou, Rebekou Polákovou, Ivanou Kuxovou a Jakubem Rybárikem. Podle
slov dramaturgyně D. Abrahámové inscenace vznikla z potřeby nemlčet a k situaci se co nejdříve umělecky vyjádřit a zaujmout tak jasný postoj, jak z osobního hlediska i jako národní kulturní instituce. Tvůrčí potřeba okamžité reflexe změny evropského politického a bezpečnostního prostoru a fyzicky hmatatelná blízkost reálné dějinné události odehrávající se v těsném územním sousedství se Slovenskem uvedla v život svébytnou syrovou inscenaci, která sebevědomě rozráží hrany prvotního šoku, ohledává možnosti a nastoluje východiska, jakým způsobem umělecky i lidsky čelit pohlcující exponovanosti válečného tématu v době krize.
Inscenace je postavena na velmi civilní herecké akci v podobě minimalistických etud, které zpřítomňují reálné osudy uprchlíků a reflektují podoby jejich rasisticky orientované diskriminace na Slovensku. I přesto, že inscenace působí jako nahodilá scénická koláž na pomezí autorského stand-upu a dokumentárního divadla, ve změti scén a polo-improvizovaných výstupů je možné nalézt promyšlenou estetickou strukturu, v níž se navzájem prolínají tři dramaturgické roviny.
První rovinou jsou velmi osobní a aktuální výpovědi herců, ve kterých se dotýkají společensko-politických krizí posledních let. Jejich postoje jsou obsaženy v jednotlivých monologických výstupech, připomínajících žánr komediálního stand-upu. Jedná se o různorodé monology, které si herci sami napsali a poté je na jevišti postupně odehrávají. Osobně mě zaujal osobitý monolog Ivany Kuxové, který nejvýrazněji připomínal stand-up, což v žánrovém kontrastu vyvažovalo jinak spíše negativně a bezvýchodně laděné vyznění inscenace. Ivana se ve svém výstupu kromě po všech stránkách frustrující a psychicky zničující covidové situace dotknula i feministických témat, jako je například skloubení role matky s prací v kultuře. Za zmínku stojí i výstup Jakuba Rybárika, ve kterém formou zpovědi pojednává o stále tabuizovaném tématu muže na mateřské dovolené, depresi a neschopnosti uživit rodinu milovanou prací v divadle v izolovanosti covidové doby.
Druhá a třetí rovina inscenace má rysy dokumentárního divadla a dokudramatu. Příkladem na rešerších založených dokumentárně zpracovaných částí scénáře je scéna, která stojí na publicistickém textu konfrontace novinářky Petry Procházkové s ruským propagandistou. Tvůrkyně se inspirovaly právě tímto textem, protože reprezentuje sílu propagandy ruského narativu vysvětlujícího důvody invaze na Ukrajinu, jemuž v Česku i na Slovensku propadá stále více lidí. Barvitou koláž scén ohledávajících různé pohledy na válečnou situaci efektivně dokresluje velmi aktuální téma rozkladu rodin na základě neshody v politickém názoru mezi dvěma generacemi – matkou a dcerou. Stará matka má modelově reprezentovat člověka, který díky nízké mediální gramotnosti snadněji propadne ruské internetové propagandě, předkládající jako důvod války šlechetný ruský cíl denacifikovat Ukrajinu, a nařkne dceru kvůli opačnému názoru z nacismu. Tato scéna působila mrazivě a až důvěrně známě, protože v jádru také obecněji pojmenovávala fenomén mezigenerační názorové propasti, se kterým jsme se ve svých životech nepochybně všichni setkali.
Inscenace SND v mnoha ohledech ukazuje, že tvůrkyně velmi přesně předpověděly vývoj událostí a společenské klima na Slovensku vůči Ukrajinským imigrantům, který nastal s postupně upadající vlnou solidarity. Inscenace diváka vtahuje do děje reálných tragických lidských osudů v kulisách bombardování, náletů a všudypřítomné smrti. Divák se ocitá na horské dráze emocí, která se místy pohybuje na hraně únosnosti. Prostřednictvím občasného cynického hereckého odstupu se ale snaží neupadat do sentimentálního patosu. Skrze emotivní příběhy utečenců a lidí z válečné fronty mluví o nás samých. K tomu volí syrovou až masochistickou cestu bez špetky náznaku naděje. V inscenaci 24 bohužel ani jeden příběh nekončí dobře. Odpovědí a východiskem na velmi problematickou situaci je podle inscenátorek zachování lidskosti, laskavosti a solidarity k bližnímu svému, proto na konci herci v efektní scéně tyto hodnoty demonstrativně do ticha vyjmenují a u toho sypou na zem hlínu. Otázkou zůstává, zda takový obecně symbolický konec v porovnání s téměř hodinou a půl emocionální nálože bezbřehé hrůzy a tragiky stačí k tomu, aby člověk z divadla neodcházel s pocitem stejného zmaru a bezmoci, jako když každý den vypíná aktuální večerní zprávy.
- SLOVENSKÉ NÁRODNÉ DIVADLO – 24
- Režie: Valeria Schulczová
- Dramaturgie: Darina Abrahámová
- Scéna: Eva Kudláčová-Rácová
- Kostýmy: Lucia Šedivá
- Hudba: Martin Hasák
- Hrají: Zuzana Fialová Branislav Bystriansky Gabriela Dzuríková Rebeka Poláková Ivana Kuxová Jakub Rybárik
Premiéra 21. května 2022. Psáno z reprízy na PALM-OFF FESTu 13. října 2023.
FOTO: archiv SND a Facebook festivalu PALM-OFF FEST
