Smrt je všeobecně tabuizované téma, které většina lidí raději nezmiňuje, protože neví, jak s ním pracovat. Ovšem Markéta Vacovská svou zkušenost se smrtí zhmotnila přímo na jevišti – zkušenost, která je jen těžko představitelná – vyrovnávání se s úmrtím vlastního dítěte.
Odloučení jsem viděla již podruhé a tentokrát jsem z něj odcházela velmi rozpačitá. Poprvé to bylo v rámci Malé inventury, kdy byla tato inscenace uvedena na scéně pražské Venuše ve Švehlovce. Z daného představení jsem byla naprosto unešená a kvůli hloubce tematického sdělení i značně rozklepaná. Venuše je totiž velmi otevřená scéna, naopak olomoucké divadlo K3, kde jsem Odloučení zhlédla v rámci Divadelní Flory, je malý podkrovní prostor. Ten bohužel deformoval celou atmosféru představení. Malý prostor paradoxně nepodpořil vytvoření intimnější atmosféry, naopak působil stísněně, a vzhledem k rozdělení prostoru zde vznikla nekomfortně působící interakce s diváky. Za to však nemůže samotná performerka, ale spíše nešťastný výběr prostoru ze strany festivalu.
V Odloučení je neskutečně těžké oddělit jeho téma od provedení. Inscenace je rozdělena do tří částí. V té úvodní se skrze promluvy s dítětem dozvídáme, že se bude jednat o téma smrti, ale stále není konkretizováno, o jaký typ ztráty se jedná. Na scéně je přítomen chlapec, performenčin další syn, který symbolizuje sepjetí matky a dítěte. Poté následuje část samotného odloučení skrze přeříkávání frází, které Vacovská slyšela od svého okolí. Samotné téma inscenace je tak verbalizováno. Následně probíhá čtení příspěvků ostatních rodičů se stejnou zkušeností.
Pohyby a promluvy Vacovské působí jako způsob terapie a určité vyrovnávání se se skutečností. Tento pocit bezmoci je tak ovšem zároveň přenášen i na diváky. To se projevuje například v interakci s nimi, když performerka vejde do prostoru hlediště a skrze nápis na ruce vyhledává fyzický kontakt s divákem. Mě osobně, a to nepřišla přímo za mnou, to dostalo do rozpaků, jelikož se najednou pozornost ostatních diváků přenesla i na jednotlivé přítomné v sále, a sama jsem nevěděla, jak na tuto interakci reagovat. Po celou dobu představení je na scéně přítomna také Sára Vondrášková, která mixuje hudbu, a skrze basy, jež během představení otřásaly sálem, umocňuje všechny smíšené pocity v jeden opravdu silný dojem.
- MARKÉTA VACOVSKÁ – Odloučení
- Hudba: Sára Vondrášková
- Dramaturgie: Jindřiška Křivánková & Aleš Čermák
- Světla: Martin Špetlík
- Účinkují: Markéta Vacovská, Sára Vondrášková
Premiéra 15. června 2020, psáno z uvedení dne 14. května 2022 v rámci festivalu Divadelní Flora.
FOTO: archiv Divadelní Flory
