Nebyl nijak zvlášť zbožný ani výjimečný, přesto k němu promluvil Bůh. Hrou Pravé poledne amerického scenáristy, režiséra a dramatika Neila LaButea zahájil svou sezónu, zaměřenou výhradně na současnou dramatiku, brněnský BURANTEATR. Režie se ujal odcházející umělecký šéf Zetel.
Neil LaBute patří mezi výrazné osobnosti současného nezávislého filmu i divadla. Ve svých hrách obvykle předkládá problémy mezilidských vztahů s jízlivou přesností, řeší všeobecnou posedlost lidským tělem i novodobý kult krásy. Snad právě proto patří k oblíbeným autorům nejen ve Spojených státech, ale i v Evropě. První českou premiérou byl v roce 2003 Tvar věcí v Divadle Komedie, následoval např. Trůn milosrdenství v divadle Ungelt, Návraty hříšníka (Some girls) v divadle J. K. Tyla či Tlustý prase a Pravé poledne v Jihočeském divadle.
Kromě toho, že hlavní postava příběhu John Smith (Pavel Hromádka) není zbožný ani výjimečný, o setkání s Bohem navíc patrně vůbec nestál. Životem dosud proplouval s cynickou lehkostí a je tak nadmíru spokojený. Ani to mu však nedovolí prožitou zkušenost vytěsnit a je nucen se konfrontovat s faktem, že jako jediný přežil útok šíleného střelce v jejich firmě. Musí připustit, že si tuto výsadu vůbec nezasloužil a tak se snaží aspoň pochopit, proč si Bůh vybral právě jeho. Nestane se rázem zbožným a bezúhonným. Svou šanci naopak dokáže bystře využít a atraktivní příběh náležitě zpeněžit. Ovšem otázky a pochybnosti stále zůstávají a John se přece jen snaží svůj život změnit. Jeho dosavadní skutky ho ovšem dohání na každém kroku. V rámci dialogu s vedlejšími postavami pomalu skládají obraz dokonalého prevíta a přiměřeně zpochybňují jeho úlohu novodobého kazatele.
Zdrojem humoru je v této inscenaci především spojení vedlejších postav ve smyslu předepsaných dvojrolí. Je celkem předvídatelné, když představuje jedna herečka (v tomto případě Sandra Riedlová) roli manželky a milenky, přičemž milenka je pochopitelně ve svém projevu o poznání výbušnější a vášnivější. Ještě zábavnější ovšem je, když se podobným způsobem spojí role moderátorky bulvární show (Iveta Austová), soustředící se beze zbytku jen na objektiv kamery, s postavou nabízející se prostitutky, pro kterou je zase středobodem platící zákazník. Nutno také podotknout, že zmíněné propojení fungovalo především díky výtečným výkonům obou protagonistek, které své dvojpostavy tvořily a do jisté míry karikovaly především důsledným opakováním totožných gest i způsobů vyjadřování. Navíc si jsou jednotlivé dialogy s Johnem vždy do značné míry podobné jak tématem, tak závěrečným vyústěním. Jediný u koho tento vzorec nefungoval, byl Lukáš Rieger v dvojroli Právníka a Vyšetřovatele. „Vole“ před i za každým slovem k vytvoření charakteru postavy nestačí. Za zmínku stojí také výborný výkon Pavla Hromádky v roli Johna, který se nejprve jeví nepřesvědčivě, než člověk jako divák pochopí, že je to naopak pro danou postavu charakteristické. O to mocněji pak působí v závěru, když obecenstvu prozradí skutečné příčiny i motivace šíleného střelce a ještě víc rozmnoží pochybnosti, proč právě on. I když je pravda, že jeho závěrečná „upřímnost“ je skutečně odzbrojující.
Kromě přerodu darebáka v hrdinu jsme v závěru svědky i „malého zázraku“, k němuž přispěje jednoduchá a zároveň plně funkční scéna Zuzany Přidalové, kterou tvoří průhledný stůl, dvě plexisklová křesílka a spousta žárovek. Ty jsou umístěny jednak na zemi po obvodu scény a také hustě zavěšené na různě dlouhých šňůrách nad hlavami herců. Jejich funkce je proměnlivá v souvislosti s hereckou akcí. Můžou například představovat obtížné křoví, kterým je nutné se prodírat, nebe plné hvězd, nebo jen ohraničit prostor vyšetřovací místnosti. První premiéra, na níž lze ocenit jak volbu titulu, tak jeho následné zpracování, nepochybně slibuje zajímavou sezónu.
Režie: Zetel, dramaturgie: Miroslav Ondra, výprava: Zuzana Přidalová, hudba: Vojtěch Dlask
Premiéra 7. 12. 2013. Psáno z reprízy 11. 12. 2013 v Buranteatru.
Foto: Pavel Nesvadba
