Kus svého života nám poodhalila mladá herečka Tereza Starostková, jejíž domáckou scénou je Slezské divadlo v Opavě. Kromě účasti na této scéně stíhá pendlovat i do dalekých končin a to nejen pardubických. Jaká je tato česko-moravská práce a mnohé jiné nám sdělila nadějná herečka v krátkém rozhovoru.
Terko, jsi členkou souboru Slezského divadla v Opavě, jak jsi se dostala k hostování ve Východočeském divadle Pardubice?
Shodou okolností. Zavolala mi Petra Tenorová, bývalá spolužačka z konzervatoře, že jim v divadle vypadla slečna, která měla v inscenaci hostovat. Zeptala se mě, zda bych měla chuť a zájem, a já odpověděla bezmyšlenkovitě ano. Následně mi oficiálně zatelefonovalo divadlo a to už jsem zpozorněla. Tou dobou jsem měla velmi nabitý program, dokončovala jsem povinnosti k festivalu Na cestě, jenž tento rok také shodou okolností spolupracoval s Divou bází a naplno jsem zkoušela ve Slezském divadle novou inscenaci Kometa. To, že vše „klaplo“ a já mohu být tady, považuji za malý zázrak. Jsem za tyto zkušenosti moc ráda.
Jak se Ti s místním souborem spolupracuje?
Východočeské divadlo má skvělý herecký soubor, jenž tvoří charismatičtí, pracovití a talentovaní herci a herečky. Obdivuji jejich nasazení, vůli, vztah k divadlu a divákům. Pracovalo se mi zde výborně, byť má herecká plocha v inscenaci není velká, přesto mě těšilo zkouškám často jen přihlížet a vidět, jak se zkoušení posunuje a jak se inscenace „rodí“.
Četla jsem, že jsi studovala ostravskou konzervatoř a ještě gymnázium, jak jsi to stíhala?
Gymnázium jsem studovala pouze rok před konzervatoří, předpokládám, že Tě nejspíš zmátl název Janáčkova konzervatoř a Gymnázium v Ostravě. Během mého studia se konzervatoř rozrostla o gymnázium, které nabízí studentům nejenom „běžné“ gymnaziální vzdělání, ale i hudební, pěvecké a taneční. Takže… Musím Tě zklamat, mám za sebou „jenom“ šestileté studium konzervatoře (smích).
Název mě opravdu zmátl, takže Ti děkuju za objasnění a myslím, že o zklamání nemůže být řeč. Po šesti letech studia Tě škola očividně neomrzela. Nyní studuješ na Slezské univerzitě v Opavě obor Kulturní dramaturgie se zaměřením na divadlo. Co Tě přimělo k této teoretické stránce divadla?
V době, kdy jsem si podávala přihlášku jsem ještě neměla jisté divadelní angažmá. Dost jsem hostovala, ale i přes to mě vyhlídka herečky „na volné“ noze děsila. To že vše dopadlo jinak a já momentálně studuji a pracuji třetí rok zároveň, je občas psychicky i fyzický náročnější, ale musím přiznat a poděkovat univerzitě i divadlu, že mi maximálně vychází vstříc. Když funguje domluva, dá se vše vyřešit a já mám štěstí na pedagogy, kolegy i vedení divadla. Díky za to! Navíc tento obor mi pomáhá vnímat mou hereckou tvorbu i z jiného úhlu pohledu – teoreticko-analyticky.
Kdy Tě zasáhly herecké ambice? Máte umělecké sklony v rodině nebo jsi jediná?
Nepocházím z herecké rodiny, ale už od dětství jsem věděla, že to je má cesta. Možná, že mě do jisté míry ovlivnilo to, že mě má rodina vedla k umění skrze všelijaké kroužky. Chodila jsem na zpěv, do houslí, později do dramatického kroužku, který byl nejspíše v mém životě tím osudovým.
Kromě divadla, láká Tě i film? Máš již nějakou zkušenost před kamerou?
Film je lákavá myšlenka. Já však upřednostňuji divácky „kontaktnější“ divadlo, ale samozřejmě bych se nabídce nebránila. Což mi připomíná fakt, že bych se konečně mohla zaregistrovat do hereckých agentur (smích).
A v čem Tě nyní mohou diváci spatřit v Opavě?
Jak jsem se zmiňovala výše, například v Kometě, kde hraji vážnou, dramatickou postavu Veru. Dále třeba v roli něžně-zamilované Constance v inscenaci D´Artagnan aneb Tři mušketýři anebo v mé milované pohádce O vlku a kůzlátkách v roli nezbedného kůzlátka Lízinky. A těším se na další příležitosti a výzvy.
Děkuji za rozhovor a přeji Ti hodně dalších příležitostí a úspěchů!
Foto: Petr Veselý
