Pátek za námi, a že to byl opravdu dlouhý den! Program tentokrát určil o jednu inscenaci méně než ve čtvrtek, tedy čtyři, ale i to bylo s prvním rozborovým seminářem mnoho. Ráno jsme naposledy zavítali do Arény na představení Ruská zavařenina. Po obědě následoval první rozborový seminář v COOLTOURu, odkud jsme běželi rovnou do Divadla Petra Bezruče na drama plné fantazie, Pěnu dní. První večerní představení Tristan a Isolda se potom konalo v Divadle Jiřího Myrona a den jsme zakončili návratem do Bezručů a tragikomedií Můj romantický příběh.
Příliš trpká zavařenina: „Barák nám padá na hlavu, a všem je to fuk“
Obraz hroutícího se světa, rozkládající se rodiny a rozpadajících se osobností. Předposlední ostravarský den zahájila Ruská zavařenina v režii Ivana Rajmonta. Hru, která navazuje na Čechovův Višňový sad, napsala dramatička Ludmila Ulická. Pojednává o životě současné ruské rodiny žijící nedaleko Moskvy v domě, kde nic nefunguje. Scéna Martina Černého evokovala slavnou minulost rodiny: bohatá knihovna, křišťálový lustr, mezonetový byt, ale zároveň všechno jeví známky nefunkčnosti, opotřebovanosti a rozpadání se. Kostýmy, jenž vytvořila Marta Rozskopfová, potom dotvářely charaktery jednotlivých postav. Režisér opět využil potenciál souboru Komorní scény Aréna a vystavěl celou inscenaci na skvělých hereckých výkonech. Na jevišti se pohybovalo deset postav, ale nikoho nelze vyzdvihnout, všichni se výborně doplňovali.
Poprvé v COOLOTURu
Po poledni jsme všichni usedli kolem kulatých stolů a začal první rozborový seminář. Za necelé dvě hodiny se stihly rozebrat pouze tři tituly z prvního dne OST-RA-VARu: úvodní představení Sen noci svatojánské v režii Petere Gábora, u kterého se většina mluvčích shodla, že viděli mnoho efektů, ale postrádali výklad. Potom se nešetřilo chválou nad představením Hráči z dílny Komorní scény Aréna a nakonec se spustila tvrdá kritika další Gáborovy inscenace Pozvání na zámek.
Bezručova Pěna „Jediná a pravá je víra v mládí, lásku a Duka Ellingtona!“ (Colin)
Prvním představením, které nám v rámci letošního OST-RA-VARu uvedli v Divadle Petra Bezruče, bylo dramatické zpracování mého oblíbeného románu Borise Viana Pěna dní. Režisérka Anna Petrželková splnila moje vysoká očekávání a především během druhé půle mi běhal mráz po zádech. Podařilo se jí vystihnout Vianův snový svět: něžný, krutý, křehký, barevný, plný fantazie a květin, krásy, lásky a ne-logiky. Tomu také přispěla několika úrovňová scéna Lucie Labajové, v které byla hlavním funkčním prvkem vana, do níž mohl divák nahlédnout z mnoha úhlů. Čistým hereckým výkonem zde zaujali především hlavní protagonisté. V roli naivní, láskyplné a později umírající Chloé excelovala Tereza Vilišová a postavu jejího rozmarného jazzového přítele ztvárnil stejně skvěle Ondřej Brett. Nakonec je potřeba zmínit hudbu, která dokreslila mrazivou magičnost celého představení.
Tragický příběh lásky „Drž mě v obětí, a pevně, aby pukla naše srdce a duše odešly.“
Dnes jsme se také znovu vrátili do Divadla Jiřího Myrona, kde se nám svou druhou inscenací v rámci přehlídky, Tristan a Isolda, představil režisér Janusz Klimsza. Inscenace měla několik zajímavých prvků. Prvním byla velká dřevěná konstrukce v úvodní půli, která byla dílem Davida Bazika, a druhým hudba vybraná přímo režisérem. Efektně se využívala, stejně jako v pondělím Snu noci svatojánské, točna. Během představení ovšem nastala určitá diskomunikace mezi hercem a divákem a často i tragické repliky vyznívaly poněkud směšně. Asi proto většina publika odcházela z divadla se zvláštními smíšenými pocity.
Když je vám přes 30 a nevíte co s tím! „Když je člověk mladej, všechno je tak zasraně snadný“ (Amy)
Pátek jsme zakončili opět veseleji u Bezručů a to konkrétně tragikomedií Můj romantický příběh. Autorem aktuální hry, která řeší problémy dnešních třicátníků, je současný skotský dramatik D. C. Jackson. Děj sleduje vznik a vývoj, tak trochu nechtěného vztahu mezi Amy a Tomem. Má spád, slovní humor, zvláštní konec a ukazuje relativnost našich vzpomínek. Rozdíl mezi tím, jak vidíme události my a jak se vnímají jiní. Prvky, jež diváka bavily nejvíce, byly bezpochyby přiznané komentáře k publiku. Tragika celého příběhu je umocněna rozpačitým koncem, který v divákovi zanechá velký otazník. Jde o happyend nebo hořký konec? Režie se ujal Daniel Špinar. Obdivuhodný herecký výkon zde opět předvedli představitelé hlavního páru Tereza Vilišová a Ondřej Brett, které výborně doplňovala zbylá trojice – Sylvie Krupanská, Albert Čuba a Markéta Haroková.
Tři čtvrtiny festivalu více vydařené než nevydařené jsou za námi, a tak nezbývá, než se těšit na sobotní závěrečnou podívanou.
Foto: Ruská zavařenina – zdroj: http://www.divadloarena.cz
Pěna dní, Můj romantický příběh: Tomáš Ruta
