Ve všech evropských i světových divadlech si letos připomínají stoleté výročí od vypuknutí první světové války, ale pouze Národní divadlo Praha vytvořilo k této události vlastní autorský projekt s jednoduchým a výstižným názvem 1914. Režie se ujal americký umělec Robert Wilson, jehož Radokem oceněná inscenace Věc Makropulos měla derniéru na konci března. Námět vytvořili Wilsonovi dlouholetí spolupracovníci Soňa Červená a Aleš Březina. Inscenace bude mít premiéru 30. dubna ve Stavovském divadle. „1914 je moje sedmá inscenace s Robertem Wilsonem. Mám tu nejhlubší čest a nejvyšší radost s ním spolupracovat přes pětadvacet let. A přece mne pokaždé nanovo nadchne svou všestranností a nesmlouvavým zaujetím pro svou práci,“ hodnotila spolupráci s režisérem právě Soňa Červená.
Celá inscenace je založena na kontrastu. Už jen spojení dvou základních inspiračních zdrojů, Osudů dobrého vojáka Švejka Jaroslava Haška a protiválečného opusu Karla Krause Poslední chvíle lidstva, vyvolává mnoho otázek. Motiv kontrastu se objevuje i v postavách. Hlavními hybateli a průvodci děje jsou Pesimista a Optimista, kteří mají divákovi ukázat rozdílný pohled na tehdejší Evropu. „Základem je první světová válka, rok 1914 a mnoho úhlů, z nichž na ni můžeme nahlížet. Mělo by to být děsivé i směšné,” popisuje inscenaci sám režisér.
Projekt klade velký důraz na vizuální a hudební stránku, ostatně jak už je tomu u Wilsonových prací zvykem. Tím vzniká koláž plná scénických obrazů, hudby a překvapivého humoru, jež vypovídá o událostech roku 1914, ale především o našem životě dnes. „Nerad věci nálepkuji, nerad mluvím o tom, co znamenají. Můžou totiž znamenat ledacos. Když něčemu začnete připisovat jeden určitý význam, lidi přestanou uvažovat o jiných možnostech.” dodává Wilson.
Na inscenaci 1914 pod americkou taktovkou pracuje mezinárodní tým. Spolu s předními herci Národního divadla, jako je Soňa Červená, Taťjana Medvecká, Vladimír Javorský nebo Václav Postránecký, se na inscenaci podílí Ján Kolejník ze Slovenského národního divadla a umělecká šéfka maďarského divadla Vígszínhás Enikö Eszenyi. „Nejsem ten typ umělce, který je rád někde zavřený sám. Píše si. Nad něčím si přemýšlí. Já rád pracuji s lidmi, proto jsem ten divadelní kus psal rovnou s herci,” přiblížil Robert Wilson vznik inscenace, jež je již před svým uvedením označována jako vyvrcholení sezóny.
Národní divadlo Praha – 1914. Režie, scénická výprava a koncept světelného designu: Robert Wilson. Hudba: Aleš Březina. Námět: Soňa Červená, Aleš Březina. Libreto: Marta Ljubková. Dramaturgie: Martin Urban.
Premiéra 30. 4. 2014 v 19.00 ve Stavovském divadle.
Foto: Lucie Jansch
