Letošní osmý ročník divadelního festivalu Dream Factory byl slavnostním zahájen v Domě kultury města Ostrava, kde Dejvické divadlo uvedlo svůj psychothriller se šťastným koncem Zimní pohádka od Williama Shakespeare v překladu od Martina Hilského. Shakespeare 400 je jednou ze čtyř linií, která celý festival propojuje. Režisér Ondrej Spišák se nenechal zastrašit mrazivě nízkým počtem inscenací tohoto stejnojmenného dramatu světové úrovně. Ba naopak spolu s dramaturgyní (Eva Suková), pojali tuto romanci po svém a zasazují ji spletitý příběh tragikomedie do současnosti. Přičemž není pochyb, že zbrklé činy a trpká slova, která člověk vypustí z úst, aniž by se předtím zamyslel, mohou mít stejné následky před lety i dnes.
První polovina představení se odehrává na Sicílii. Tento dojem podporuje nejen plátno s potiskem pobřeží a v dáli maják, ale také zvuk jemného šumění vody v dáli. Hudební výběr (Michal Novinski) celé inscenace je věcný, vždy podtrhuje dané prostředí a zesílí podtext situací.
Celá scéna (František Lipták) je vzdušná, bílá, s čtyřmi kusy sedacího nábytku ve stylu baroka a provence. Kostýmy (Katarína Hollá) jsou elegantní a velmi světlé. Oděv Polixena (Martin Myšička) působí jako dresscode golfu a Mamillius (Veronika Khek Kubařová) by mohl z fleku hrát polo. Bílé korzetové večerní šaty Hermiony (Lenka Krobotová) i její dcery Perdity (Veronika Khek Kubařová) jsou dech-beroucí. Mimo jiné stronzo Hermiony, znamenající odkaz na vytesanou sochu také tak. V publiku by bylo slyšet špendlík spadnout, jak věrohodně působila.
Děj byl obohacen o mnoho vedlejších postav, avšak ne herců. U všech herců proběhla herecká alternace, která u většiny nastala v druhé polovině představení. Ta se odehrává na území Čech. Zde dochází k Shakespearově omylu, které Čechy -jako pustou zem u moře- myslel? Vůbec nebylo na škodu, že se režisér nebál zasadit tento faktografický omyl do naší země Česko. Kde jinde by mylná charakteristika Čech působila vtipněji, než právě v Česku? Zde dochází k zápletce, jejíž rozuzlení se dočkáme zase na území Sicílie.
Za povšimnutí stojí postava Čas (Zdeňka Žádníková), která pomocí fotoaparátu uzavírá určité dějové zlomy. Její monolog je zároveň hádankou, která divákům stojí za přemýšlení. Postavu charakterizuje příčná flétna a svíčky, znázorňující roky. Tím se snáz posouvá děj a svíčkami se přidává na kouzelnosti celého příběhu.
Dejvické divadlo – Zimní pohádka. Režie: Ondrej Spišák. Překlad: Martin Hilský. Dramaturgie: Eva Suková. Scéna: František Lipták. Kostýmy: Katarína Hollá. Hudba a hudební výběr: Michal Novinski.
Premiéra 30. 11. 2015 v Dejvickém divadle v Praze. Psáno z představení na festivalu Dream factory Ostrava dne 31. května 2016.
Foto: Hynek Glos
