Česká verze muzikálu Beetlejuice, vycházející ze stejnojmenného filmu Tima Burtona, není jeho první divadelní adaptací. Hudební divadlo Karlín se opírá o broadwayskou muzikálovou verzi z roku 2018 a uvádí ji v roce 2024 jako vůbec první evropské nastudování. Už samotný fakt, že se Karlínu podařilo získat licenci na jeden z nejúspěšnějších současných muzikálových titulů, dodává této inscenaci význam v kontextu české muzikálové scény.
Režie se ujal americký režisér Gabriel Barre, který vychází ze zkušeností s broadwayskými produkcemi. Inscenace stojí na hudbě Eddieho Perfecta a libretu Scotta Browna a Anthonyho Kinga, jehož český překlad připravil Ondřej Brzobohatý. Významnou složkou inscenace je také choreografie Ivany Hannichové, která má zásadní vliv na celkovou dynamiku představení.
Děj se točí kolem Adama a Barbary Maitlandových, jejichž duše zůstanou po jejich náhlé smrti uvězněny v jejich domě. Do domu se nicméně stěhují noví majitelé, Charles se svou přítelkyní Deliou a dcerou Lydií, která jako jediná dokáže vidět duchy Adama a Barbary. Maitlandovi nejsou z nových majitelů domu příliš nadšení, a tak se rozhodnou vyvolat zlého ducha Beetlejuice. Ten má za úkol Charlese a Deliu vystrašit a vystrnadit je tím z domu. Zvrat přichází, když se Beetlejuice stává hrozbou pro všechny zúčastněné. Maitlandovi se kvůli zpackané seanci začnou propadat do podsvětí. Jediný, kdo je může zachránit, je sám Beetlejuice, který si ale klade jedinou podmínku, vzít si Lydii za ženu. Lydie se mezitím s Maitlandovými spřátelí a chce je zachránit. Je tak proti své vůli nucena vzít si Beetlejuice za manžela.
Hlavní postavou inscenace je bezpochyby Beetlejuice v podání Jana Sklenáře. Jeho herecké pojetí je založeno především na práci s rychlou změnou tempa, výraznou gestikou a přesným rytmem mluveného slova. Sklenářova interpretace nefunguje pouze na úrovni verbálních gagů, ale také v drobných fyzických akcích a pauzách, jimiž si postava podmaňuje prostor jeviště. To je patrné například ve scénách, kdy Beetlejuice přímo oslovuje publikum a přechází mezi jednotlivými rovinami fikce. Herecký výkon tak není postaven na jednom typu humoru, ale na jeho neustálé proměně.
Protiváhu Beetlejuice představuje Lydie v podání Ines Ben Ahmedové. Její herecký projev je střídmější, soustředěný více na vnitřní prožitek postavy. Ahmedová pracuje s emocemi srozumitelně, bez přehnaného patosu a její pěvecké výstupy přirozeně rozvíjejí charakter Lydie jako dívky vyrovnávající se se ztrátou matky. Kontrast mezi energickým, chaotickým Beetlejuicem a introvertnější Lydií vytváří jeden z hlavních dramatických „motorů“ inscenace.
Vedlejší postavy tvoří pestré herecké zázemí. Eva Burešová a Marek Lambora v rolích Barbary a Adama pracují s nadsázkou, která odpovídá jejich „posmrtné“ existenci. Scéna jejich smrti je v muzikálové verzi pojata odlišně než ve filmu, propadnutí podlahy je vizuálně i zvukově nezapomenutelným momentem, který účinně pracuje s divadelní iluzí. Jakub Kohák coby Charles, tedy otec, který stále není vyrovnán se ztrátou své manželky, a tak se snaží jizvy na duši zahladit novou láskou, čímž možná nevědomky ubližuje své dceři Lydii, působí ve svém hereckém projevu velice přesvědčivě a předvádí skvělý výkon, i když místy naráží na limity srozumitelnosti mluveného projevu. Richard Genzer, jenž ztvárňuje několik menších rolí, např. Juno či Otha, využívá svůj komediální cit pro timing a dokáže každé postavě dát odlišný charakter, aniž by navzájem splývaly. Například Otho je lehce karikaturní, hravý a verbálně živý „guru“ s nadsázkou a komickým tempem, zatímco Juno působí jako temná, autoritativní figura s pevnou fyzickou stylizací a strohým, dominantním hlasovým projevem.
Podstatným rysem inscenace je práce s rozsáhlým ansámblem. V některých scénách zaplňuje jeviště velké množství účinkujících, kteří se plynule proměňují v různé role od několika verzí Beetlejuice přes právníky až po anonymní postavy s deštníky. Tento princip zdůrazňuje kolektivní charakter inscenace a posiluje dojem pulzujícího, neustále se proměňujícího světa. Inscenace tak nepůsobí staticky, ale jako živý, chaotický organismus odpovídající fantasknímu a nespoutanému charakteru Beetlejuice.
Scénografie pracuje s modelovým měřítkem města, jež představuje jeho útočiště, kde si Beetlejuice může hrát na hrozivého pána, a zároveň odráží jeho zkreslené vnímání reality, což podporuje groteskní tón celé inscenace. Neopominutelným prvkem jsou také loutky, zejména obří Beetlejuice, který, přestože se na scéně objevuje jen na chvíli, dokáže svými rozměry uvést diváky v úžas a podtrhuje technickou náročnost a propracovanost výtvarné složky inscenace. Další fascinující loutkou je písečný červ, který má také důležitou symbolickou roli. Představuje totiž živoucí bariéru pro duchy, kteří se tím pádem nemohou dostat mimo dům, jelikož by byli červem sežráni. Zajímavým detailem jsou i sťaté zpívající hlavy ve skříni, které dále rozšiřují vizuální panorama inscenace. Kostýmní řešení je založeno na výrazné barevnosti, čímž podporuje barvotiskovou estetiku celého muzikálu. Hudební složka je realizována živým orchestrem, který dodává inscenaci nespoutanou energii.
Přestože Beetlejuice pracuje především s humorem, v jeho základu zůstává téma smrti a vyrovnávání se se ztrátou blízkého člověka. Toto téma je nejsilnější u Lydie, jejíž osobní příběh dodává inscenaci emocionální hloubku. Díky vyváženému propojení komediálních a vážnějších momentů nepůsobí muzikál pouze jako sled efektů, ale jako ucelené dílo, na kterém je vidět velký kus poctivé práce všech zúčastněných, a to od produkční stránky inscenace až po herce a company. Ti všichni totiž dali českému Beetlejuicovi „duši“, díky čemuž vzniklo dílo, které by mohlo uchvátit nejednoho příznivce českých muzikálů. Muzikál mě nadchnul svým výborným hereckým obsazením, jedinečnými loutkami v nadživotní velikosti, a co cením nejvíce, je pestrost tanečních kreací a hudebního doprovodu. Ač mám rád původní film od Tima Burtona, tak dnes mohu s jistotou napsat, že Karlínský Beetlejuice je pro mě lepším zážitkem než originál.
Autor je studentem 1. ročníku bakalářského programu Divadelní studia na Katedře divadelních a filmových studií Univerzity Palackého v Olomouci.
- HUDEBNÍ DIVADLO KARLÍN ‒ Beetlejuice
- Hudba: Eddie Perfect
- Texty: Eddie Perfect
- Libreto: Scott Brown & Anthony King
- Překlad a české texty písní: Ondřej G. Brzobohatý
- Choreografie: Ivana Hannichová
- Režie: Gabriel Barre
- Hrají: Jan Sklenář, Ines Ben Ahmed, Eva Burešová/Tereza Rychlá, Marek Lambora/Roman Tomeš, Jakub Kohák/Petr Vaněk, Dasha/Iva Pazderková, Richard Genzer/Viktor Javořík, Michaela Nosková/Jedličková Kristýna, Viktorie Tandlerová/Michaela Tomešová
Premiéra 12. listopadu 2024. Psáno z reprízy 29. listopadu 2025
