Inscenace Amadeus režiséra Jakuba Hekla v Divadle v Lidovém domě ve Vsetíně vznikla k příležitosti čtyřiceti let od uvedení filmu Miloše Formana Amadeus, který je adaptací stejnojmenné hry anglického dramatika Petera Shaffera. Jejím ústředním tématem je souboj Salieriho, dvorního skladatele na dvoře Josefa II., a Mozarta, jednoho z nejvýznamnějších hudebních géniů a miláčka publika od útlého věku. Na inscenaci se podílejí vsetínští amatérští herci společně s absolventy brněnské JAMU, dramaturgie se ujala rovněž absolventka JAMU Veronika Onheiserová, scénografie Natálie Hodková, kostýmy vytvořila Zora Davidová a živou hudbu složenou ze dvou houslí, violy, violoncella a příčné flétny pro inscenaci nastudovala Hana Škarpová. Zatím poslední repríza se odehrála v Divadle v Lidovém domě (DvLD) 23. listopadu 2024. To, že se jednalo o několikátou reprízu, ukazovala i spíše nižší obsazenost hlediště, což ale nemusí souviset s kvalitou inscenace, jak bude řečeno dále.
Příběh začíná výstupem Větříčků, Salieriho pochlebovačů (Mirka Kocůnová, Renata Trličíková). Jejich prostřednictvím se dostáváme do finále příběhu, kdy Salieri, známý, avšak průměrný skladatel na smrtelném loži reflektuje svoje životní soupeření s geniálním Mozartem. Společně s ním se pak přesouváme do minulosti, kde chronologicky procházíme událostmi a jednotlivými etapami jeho života od prvního setkání s Mozartem přes jejich soupeření až po géniovu předčasnou smrt ve 35ti letech. Děj se soustředí na kontrast ve schopnostech obou mužů: O mladém Mozartovi se šíří zvěsti, že již od dětství píše nápadité skladby, oproti tomu Salieri je poctivý, avšak ničím nevynikající „dělník hudby“. Důkazem toho je scéna, kdy Salieri na počest mladého génia hraje pochod, který Mozart po jednom slyšení bez potíží opakuje a obohacuje ho o různé variace. Mozart má vše, co Salieri postrádá: talent i úspěchy u žen, které dobývá stejně snadno jako srdce publika. Když začne mít milostný poměr se Salieriho nejlepší žačkou Kateřinou Cavalierovou, začne Salieri vymýšlet pomstu. Později ovšem Amadeus – lehkomyslný a hluboce emocionální ‒ Cavalierovou opouští a vstupuje do manželství s Konstance Weberovou. Toho času velmi úspěšný skladatel se však postupně začíná dostávat do nepříznivé finanční situace a nakonec v náručí své manželky umírá, zatímco Salieriho hudba zní vídeňskými salóny. On sám ale přitom ví, že není zdaleka tak dobrá jako ta Mozartova, a čas to brzy nemilosrdně ukáže…
Retrospektivní děj se odvíjí na barevně jednoduše řešené scéně, jejímž nejvyšším bodem je vyvýšený
stupínek na levé straně jeviště, na který se občas spouští bílá maketa klavíru, aby na ní Salieri nebo Amadeus mohli předvést své hudební umění. Stupínek je lemován bílými křídly, jež dokreslují noblesu císařského dvora a mohou rovněž symbolizovat volnost, nezávislost a lehkost, kterou mladý Mozart vyniká. Dojem aristokratické noblesy podporují také kostýmy – všechny postavy mají honosný šat dobových vyšších vrstev, nabírané sukně, sametové kabátce, vše v zářivých, výrazných barvách. Na druhé straně jeviště má pak své místo hudební těleso, které je důležitou složkou inscenace. Živá hudba především dokresluje a umocňuje autentičnost doby, v níž se dramatický děj odehrává: podobně jako ve Vídni osmnáctého století zní i v inscenaci operní zpěv. Nejznámější pasáž z opery Kouzelná flétna famózně zazpívala Petra Benediktyová ve dvojroli Mozartovy manželky Konstance Weberové a Salieriho nejlepší žačky Kateřiny Cavalieriové.
Benediktyová má průpravu v muzikálovém herectví a kvalita jejích výkonů tak příliš nepřekvapí ‒ kdo ale klasickým divadelním vzděláním neprošel, je představitel skladatele Salieriho Pavel Rejman, který i tak svým mnohovrstevnatým hereckým výkonem vsetínské publikum okouzlil. Rejman působí jako dramaturg DvLD a jako herec účinkuje rovněž v dalších inscenacích tohoto souboru – momentálně jej můžeme vidět například v roli Truffaldina v inscenaci Sluha dvou pánů. Salieriho ztvárňuje od mladého věku až po jeho stáří sám, je tak možné ocenit jeho schopnost přetělesnění v různých obdobích života postavy. Jako mladý Salieri se po jevišti pohybuje rychlejším tempem, stojí vzpřímeně a nosí paruku odpovídající jeho vysokému společenskému postavení, zatímco přibývající věk podtrhuje pomalejší chůzí, hrbením se, změnou mimiky a hlasu a vystupuje bez paruky na důkaz jeho upadajícího společenského statusu.
Adam Kaňák, valašský rodák a absolvent JAMU, roli Amadea pojímá adekvátně výstředně. Mozart miluje hudbu a ženy, srší z něj živost a život, jak je patrné zejména na scénách milostné laškování Amadea s jeho ženou Konstance, jež srší energií – například když se oba laškovně honí po jevišti a na závěr předvedou rozpustilé ztvárnění sexuálního aktu. Kaňák v Amadeovi vytvořil postavu, která se v průběhu večera skutečně stává miláčkem publika, jak tomu bylo i v případě samotného Mozarta. Na scéně jej nejde přehlédnout: má nejvýraznější kostým ze všech a jeho modrá paruka se v druhé polovině představení mění na zářivě růžovou, stejně jako jeho oblečení, jež svou intenzivní barevností vytváří kontrast s temným koncem Mozartova života.
V náročných dvojrolích Salieriho Větříčků se představily vsetínské herečky Mirka Kocůnová a Renata Trličíková. Každá z nich ztvárňuje kromě toho ještě jednu roli – Hraběte Rosenberga a Barona van Swietena. K rychlému přesunu z jedné role do druhé napomáhají jejich kostýmy: jsou oblečeny v bílém, šaty zdobí zlaté ornamenty a mají také jako jediné z postav obličej pokrytý bílou barvu. To vše vzbuzuje dojem určité neutrálnosti a o to je pak jejich přechod do jiné role snazší. Převtělení do druhé role – barona a hraběte – značí pouhé přidání bílých paruk k jejich dosavadnímu kostýmu. Role Josefa II. se ujala Dagmar Pavloušková, která významného panovníka zahrála s odpovídající, respekt vzbuzující noblesou, včetně typického až typizovaného kostýmu mocnáře sestávajícího z bílého kabátu, černých vysokých bot a bílé paruky svázané do copu.
Neortodoxní nakládání s genderem postav a jejich obsazením, stejně jako technicky náročné pěvecké pasáže svědčí o tom, že si vsetínské DvLD poradilo s náročným divadelním textem a se souborem amatérského lokálního divadla vytvořilo inscenaci, jež snese srovnání i s produkcemi známějších divadelních scén. Jedinou vadou na kráse je délka inscenace, jež s přestávkou trvá tři hodiny, a to je s největší pravděpodobností důvod její poměrně nízké návštěvnosti, která byla patrná přinejmenším na shlédnuté repríze. Sál DvLD byl při mé návštěvě téměř prázdný, což je škoda, protože se nezdá, že by to zapříčinila horší kvalita inscenace. I přes delší trvání v ní nejsou místa, kde by se divák nudil nebo by byly scény zdlouhavé. Naopak, temporytmus večera je rychlý až divoký, mimo jiné i díky živému miniorchestru, dravému herectví celého obsazení a kvalitnímu zpěvu – to vše z inscenace dělá důstojný divadelní tvar, který je radost sledovat.
Inscenace končí tancem všech postav na píseň Cass Eliot „Make Your Kind Of Music“, která celý večer rámuje. „You gotta make your own kind of music, Sing your own special song, Make your own kind music, Even if nobody else sings along.“ Text dokonale odpovídá postavě Mozarta, jehož výstřední osobnost a famózní hudba inspirovala Petera Shaffera k napsání úspěšného divadelního textu, který ve Vsetínském divadle převedli na jeviště neméně úspěšně.
Autorka je studentkou 2. ročníku bakalářského programu Divadelní studia na Katedře divadelních a filmových studií Univerzity Palackého v Olomouci.
- DIVADLO V LIDOVÉM DOMĚ VSETÍN – Amadeus
- Autor: Peter Shaffer
- Překlad: Martin Hilský
- Režie: Jakub Hekl
- Dramaturgie: Veronika Onheiserová
- Scéna: Natálie Hodková
- Kostýmy: Zora Davidová
- Hudební nastudování: Hana Škarpová
- Scénická hudba: Martin Modrý
- Překlad: Markéta Kulhánková
- Orchestr: Jan Fojtů, Anna Matúšů/Zdena Hlaváčková, David Martinec, Hana Škarpová, Sára Svobodová
- Hrají: Pavel Rejman, Adam Kaňák, Petra Benediktyová, Dagmar Pavloušková, Mirka Kocůnová, Renata Trličíková
Premiéra 20. října 2023, psáno z reprízy 23. listopadu 2024.
