Montrealský novocirkusový soubor The 7 Fingers se na Letní Letné poprvé objevil v roce 2012, letos se do Prahy vrátil s produkcí Duel Reality. Zrod Duel Reality je atypický, byla vytvořena pro uvádění na výletních lodích společnosti Virgin Voyages. Jako pretext sáhli tvůrci po Shakespearově Romeu a Julii a zasadili jej do sportovního prostředí.
Letenský stan skrývá jeviště stylizované pomocí bílých čar do sportovního hracího pole, uprostřed něhož ční dvě čínské tyče a ze dvou stran je obklopené vysoko čnícími tribunami. Diváci jsou před vstupem do stanu rozděleni na pravou nebo levou stranu a opatřeni páskami v odpovídající barvě „jejich“ týmu, se kterou koresponduje i osvětlení tribun – červená a modrá, Montekové a Kapuletové. Akrobaté oblečeni do sportovních dresů úspěšně nabuzují své strany publika k fandění. Atmosféra, hádám, se blízce podobá té panující jen přes silnici na stadionu Sparty.
Intenzivní rivalita akrobatů, dělání ramen se mění na nevraživý choreografizovaný souboj, ne nepodobný
kaskadérským filmovým scénám. Poté začíná samotný zápas, první disciplínou je akrobacie na čínských tyčích, kdy nejpůsobivějším momentem je synchronizované spouštění se akrobatů hlavou dolů volným pádem, který zastaví, až když jsou jen několik centimetrů nad zemí. Rozhodčí změří vzdálenost obou hlav akrobatů od země a vyhlásí, i přes protest modrých, červené jako vítěze prvního kola.
V podobném duchu se nese většina výstupů, které Duel Reality konstituují. Pozornost je zaměřena na dva členy ze soupeřících rodů, jedná se o jednotlivá čísla de facto ve staro-cirkusovém sledu. Následuje číslo žonglování, kdy člen Kapuletů žongluje s míčky, členka Monteků s kužely. Zde se bohužel objevuje první z nemála technických škobrtnutí a nedokonalostí. Po úvodní, apriorně efektnější, výškové akrobacii vyznívá tato část poměrně mdle, postrádá dynamiku a jasné body, nad nimiž by divák mohl žasnout. Lehká rozpačitost se však rozpustila během dalších výstupů, kdy se spontánní aplaudování publika opět zesynchronizovalo. Akrobatka s obručemi slaví úspěch při simultánním točení obručí na všech končetinách zároveň. Číslo na šálách, respektive řetězech, zakončené zachycením pouze za zátylek vzbuzuje kýženou úzkost. Své chvíle se dočká i rozhodčí s diabolem. V řadě výstupů vidíme teeterboard s působivým dvojitým saltem a přeskoky na opačnou stranu, ale také s nepřesnými dopady a jistou strnulostí jednoho z akrobatů.
Věřím, že všichni členové souboru jsou nanejvýš schopní, zdůvodnění technických mezer je snad prostá délka festivalu, výsledek je ale takový, že pohybovou a technickou dokonalost akrobatů mi nezbývá než jen věřit. Pohyby několika z nich nepůsobily dostatečně plynule a celkově jejich výkony nebyly vyrovnané, což bylo mimoděk zdůrazněno soubojovou dramaturgií inscenace. Naopak souhra akrobatů, byť objevující se v menším měřítku, dokonalá byla, proskoky mezi těly visícími na čínských tyčích i skrze obruče by se bez ní uskutečnit nemohly.
Kde jsou ale Romeo a Julie? Ve svých něžných výstupech na hrazdě, v tanečně zabarvené scéně na maškarním plese, ale hlavně mimo centrum dění. Není odvážné tvrdit, že Romeo a Julie je příběh o lásce páru navzdory okolnostem. Duel Reality ale stavělo svůj příběh na opozici Monteků a Kapuletů, dvou rivalských sportovních týmů. Pretext byl modifikován natolik, že byl vytržen ze svých kořenů. Posunutí původně hlavních rolí na vedlejší kolej způsobilo rozpad logiky příběhu. Po poražení člena Kapuletů na teeterboardu, které skončilo jeho skácením na zem, se ráz inscenace převrátí a do konce sledujeme jakoby pohádku od Disneyho. Julie přichází na jeviště a zdrcená se rozhodne, že rivality bylo dost, postupně zbaví všechny postavy jejich barevných dresů a přiměje je k objetí, včetně zdánlivě zemřevšího člena Kapuletů. I diváci jsou pobízeni své pásky odhodit na jeviště, na němž jako mávnutím kouzelného proutku zavládne mír, který se realizuje i skrze závěrečnou písňovou scénu, kdy Julie s Romeem na hrazdě zpívá a pod nimi se hraje na kytaru. V úplném závěru došlo na taneční party, do které se zapojilo i několik diváků. Takto skrznaskrz šťastný konec bych ovšem z dramaturgického hlediska označil za velmi nešťastný.
Téma Romea a Julie produkci spíše uškodilo, mohla stát sama o sobě i v podobě dvou soupeřících skupin se sportovních metaforou, bez krátkých citací veršů, karnevalových masek a linie Shakespearova příběhu, která v rámci zvolené kompozice jednotlivých individualizovaných výstupů neměla silný hlas. Viditelně se jedná o show vytvořenou pro co nejširší okruh diváků a jako taková funguje, obecenstvo odcházelo nadšené, ale i taková produkce si bezpochyby zaslouží hlubší dramaturgickou promyšlenost.
Autor je studentem 4. ročníku bakalářského programu Česká filologie a Divadelní studia na Univerzitě Palackého v Olomouci.
- THE 7 FINGERS – Duel Reality (on tour)
- Produkce: Les 7 doigts de la main (Původně vytvořeno a produkováno ve spolupráci s Virgin Voyages)
- Partner: ArtsEmerson (Boston)
- Režie: Shana Carroll
- Světelný designér: Alexander Nichols
- Kostýmní designérka: Camille Thibault-Bédard
- Producentka: Maude St-Pierre
- Technický ředitel: Simon Carrière
- Technická koordinátorka: Audrey Belzile
- Asistentka umělecké ředitelky: Anna Kichtchenko
- Akrobatický trenér: Francisco Cruz
- Hudební ředitel a skladatel: Colin Gagné
- Texty: Colin Gagné a Ricardo Isaias Collier
- Hudební aranžmá: Colin Gagné, Jean-Sébastien Leblanc, Ricardo Isaias Collier
- Účinkují: Daniela Corradi, Adam Fullick, Miliève Modin-Brisebois, Michelle Hernandez, Jérôme Hugo, Gerardo Guiterrez, Anton Eric Persson, Andrew Price, Ashleigh Roper, Santiago Rivera a Arata Urawa
Premiéra 4. srpna 2023. Psáno z uvedení v rámci festivalu Letní Letná 31. 8. 2025.
FOTO: František Ortmann/Letní Letná 2025
