Proč je Kytice oblíbená a jak to, že se k ní máme tendence vracet? Na tohle jsem se zeptala bohemistky a vedoucí literárněvědní sekce na Univerzitě Palackého v Olomouci Jany Vrajové. Blíže jsme se bavily o samotné sbírce balad, ale došlo i na Erbenovy sny a téma neoblíbenosti olomoucké dramatizace u některých studentů.
Jak ze svého odborného hlediska hodnotíte oblíbenost Kytice?
Myslíte tím současnou oblíbenost Kytice? Nebo přetrvávající?
Přetrvávající až do současnosti.
Co vím třeba od našich studentů, Kytici mají rádi už ze střední školy. Možná někteří i ze základní. A ten důvod je asi pro člověka, který se neponoří do studia 19. století, dominantně v silném příběhu. Možná trošku v hororových prvcích, což je i v současnosti docela zajímavé téma.
Rozhodně si nemyslím, že oblíbenost až do současnosti je daná literárněhistorickou erudicí, znalostí těch textů. Když si připomeneme dramatizaci Jiřího Suchého, tak tam se objevuje hra s tím pretextem, je to víceméně vtipná práce s Kyticí, která jde mimo intence díla samotného. Je to odkaz, narážka na to, že jde o dílo, které je součástí povinné školní četby. Hraje se s tím, jak se dětský čtenář, nebo student, s tím textem potkával, že se ho musel učit nazpaměť.
Myslíte, že by Kytice byla tak oblíbená, kdyby nebyla v kánonu četby?
To nejsem schopná odhadnout, ale úzce to s tím souvisí. Většinou jsou v kánonu díla, která přesáhla dobovou estetickou normu. Mnoho z kanonických děl je čteno do dnes. Samozřejmě ne všechna. Jsou tam také díla, která mají v kontextu literárněhistorického pohledu inovační, experimentální nebo estetický význam pro literární historii jako takovou. Ale mnohá z těch děl jsou čtená právě proto, že mají nadčasovou hodnotu, což je i případ Kytice.
Proč se čtenáři k tomuto dílu vrací?
Kytice se čte různě v různých etapách života. Když ji čtou studenti, děti, tak v ní hledají silný příběh a hororové prvky. Nedávno jsem slyšela děti, jak se o sbírce bavily v tramvaji a měly z toho velkou legraci. Její hororová rovina je něco, co je určitě zaujme.
Když potom mají odvahu nebo chuť se k ní po nějakém čase ještě znovu vrátit, i když už pomine etapa školského vzdělání, tak pak se možná soustředí na témata, která nejsou v prvním plánu viditelná. To je otázka viny a trestu, určité osudovosti, což je třeba ve Štědrém večeru. Je lepší neznat svou budoucnost než poznat tu strašlivou jistotu.
To jsou věci, které se dotýkají obecně lidské zkušenosti, proto je Erben tak oblíbený. Pracuje s mytizací, s mytologií jako takovou, a ta má univerzální platnost. Takže my jako čtenáři nebo posluchači, nebo ti, kteří se dívají na dramatizaci kanonických děl, se můžeme k tomu, o čem vypovídají, vztáhnout i v jednadvacátém století. Protože se jedná o obecně lidská témata.
Proč dochází k dramatizování Kytice?
Kytice má silný dramatický příběh. Ten přímo láká k zobrazení na divadle, nebo k nějakému způsobu vizualizace.
V čem vy osobně vidíte největší přínos Kytice?
Já to propojím s tím, jakou mám nejoblíbenější baladu. Tady se potkávám v odpovědi, protože pro mě to je Vodník.
Tuhle baladu velmi ráda rozebírám se svými studenty, vždycky tomu věnujeme poměrně velkou část semináře. Na začátku po nich chci, aby se přiklonili k tomu, kdo z těch tří aktérů má největší podíl viny na tragickém finále, na tom roztrženém dítěti. Je zajímavé to potom porovnávat. Nesmějí říct hned na začátku, že neví, nebo že všichni tři.
Svým způsobem je to nakonec pravda, mluví se o takzvané zřetězené vině. Tam opravdu není možné najít jednoho viníka. Zároveň je právě tohle nejblíže životu. Jak ovlivňuje jednání jednoho člověka toho dalšího a jakým způsobem je to nakonec v baladě relativizováno finální smrtí dítěte. Relativizace zdánlivě velice dobře obhajitelných postojů všech jednajících postav je něco, o čem si myslím, že má univerzální platnost.
V e-mailu jste zmiňovala, že jste neviděla olomoucké ztvárnění Kytice. A neviděla jste ani žádné jiné ztvárnění na divadle?
Musím říct, že opravdu ne. Ale psala mi naše studentka e-mail, takový osobní, což nebývá úplně běžné, že viděla Kytici v olomouckém divadle a byla hrozně pohoršená. Vůbec se jí to nelíbilo a zajímalo ji, co si o tom myslím. Já jsem jí musela odpovědět, že jsem se dosud nedostala k tomu, abych ji zhlédla. Samotnou mě to překvapilo a říkám si, jak moc je ta interpretace vzdálená od toho, co si z literárně-historického hlediska říkáme na semináři.
To je zajímavé, že byla pohoršena, protože já se zatím setkávám s pozitivními ohlasy.
Je to zvláštní. Můj syn, který je teď student gymnázia, tam byl se svou češtinářkou také. Jemu se to také nelíbilo. Přičemž češtinářka pěla ódy, jak je to krásné a dokonalé. Takže na to opravdu budu muset jít, abych si udělala vlastní názor. Syn by chtěl, abych to viděla, protože ho můj názor zajímá. On si myslí, že to bylo za hranou. Mě to hrozně svádí k tomu, abych si koupila lístky.
Ale neberte to jako něco výpovědního, protože to nemám opřené o žádnou zkušenost. Jsou to zkušenosti lidí, kteří se s těmi texty a s tou dramatizací potkali. A jak je vidět, recepce může být různá.
Filmové zpracování jste viděla?
Filmové ano. To je od Brabce z roku 2000. V té době jsem to viděla přímo v kině. Taky s tím pracuji v rámci semináře, když si se studenty ukazujeme, jakým způsobem se s Erbenovým textem dá pracovat. Jak se to dá uchopit intermediálně.
Myslíte si, že se dá v Kytici najít ještě něco nového, nebo už je takzvaně „ohlodaná na kost“?
Díla literárního kánonu docela často mají právě potenciál, že když se jich ujme nová generace interpretů, tak se ukáže, že je možné daný text otevřít nebo nasvítit nějak nově. Takže tomu bych se úplně neuzavírala, myslím, že není ohlodaná na kost.
A právě tematika viny a trestu, hledání zodpovědnosti za vlastní života, o kterých jsme se před chvilkou bavily, že pro nás může být dnes aktuální, je něco, co bude platné vždy, ať bude svět jakýkoliv. Takže dokud budou lidi číst Erbena, tak se k němu budou vztahovat a budou ho aktualizovat. Těžko říct, jakým způsobem, to nejsem schopná predikovat. Doba přinese jiné podměty a jinou potřebu se k tomu textu vztáhnout.
Znáte nějaké zajímavosti ohledně vzniku Kytice? Něco, co není známé například ze střední školy?
Něco trošku jiného, co rozhodně není známé ze střední školy, je, že si Erben zapisoval sny. Tohle by ho zařazovalo do skupiny obecně romanticky inspirovaných autorů kolem Máchy. Protože snovost nebo důraz na sen jsou pro romantiku a romantiky důležité.
Antonín Grund [K. J. Erben, 1935] ve své monografii popsal sny, které si Erben detailně zapsal. Mají téměř dokumentární charakter. Jsou velmi narychlo psané, což znamená, že je zřejmě chtěl hned po probouzení zachytit co nejpřesněji. Jeden je dokonce datovaný někdy v roce 1836. Byl to sen o jeho snoubence, která byla nejprve podezřelá tuším z nevěry. Obecně to byl takový úzkostný sen, obava o ni. To samo o sobě nezavdává úplně inspiraci k literárnímu zpracování, ale sny z roku 1835, které už nejsou tak přesně datované, jsou v tomhle ohledu zajímavější.
Objevuje se tam popis snícího, který prochází takovou romantickou, ohrožující krajinou. Potkává tam těhotnou ženu, která má jakéhosi až zrůdného syna, ona sama je velice podivná. Pak se začne proměňovat a nabývat podoby různých jiných postav, třeba dudáka. Končí to její proměnou v postavu jeptišky, která uprchla z kláštera. Nejsem schopna úplně všechny sny převyprávět, ale i ty další mají až démonický charakter. Tady se nabízí jistá paralela s Erbenovým baladickým světem, i s tím arzenálem hororových prvků v jednotlivých básních.
